Mladí dirigenti debutují s Jihočeskou filharmonií

Ve čtvrtek 25. června 2015 díky Jihočeské filharmonii, která přijela do rakouského Saltzburgu, mohli tři mladí absolventi oboru dirigování místní Universität Mozarteum vystoupit (někteří z nich poprvé) před publikem, ve svém dirigentském debutu. Čtvrtečnímu koncertu předcházely tři velmi náročné dny dvojitých zkoušek s nezkušenými a vystrašenými dirigenty, kteří vůbec poprvé v životě museli s orchestrem nacvičit každý jednu symfonii. Zkoušek se účastnil také jejich profesor Hans Graf, jenž však svým často despotickým chováním mnohé vystrašil.
V univerzitní koncertní síni Orchesterhaus Mozarteumorchester, kde bylo více místa pro filharmoniky než pro posluchače, vyčerpaná filharmonie s nervózními dirigenty provedla tři velmi náročné symfonie – první symfonii od Dmitrije Šostakoviče, třetí symfonii od Johannesa Brahmse a devátou symfonii od Antonína Dvořáka. Už jen program koncertu – tři symfonie za jeden večer – je obrovské sousto, na které si netroufají ani ty nejprofesionálnější evropská tělesa.
Profesor Graf před koncertem pronesl před nastoupeným orchestrem děkovnou řeč, ve které vyjádřil své potěšení nad tím, že se Jihočeská filharmonie rozhodla zahrát tento koncert. Jako první vystoupil jediný kubánský student saltzburgské university – Mario El Fakih Hernandez s Šostakovičovou první symfonií. Mario byl po právu zezačátku pln nervozity, avšak převládl jeho jihoamerický temperament, kterým strhl i hráče orchestru, jež technicky náročnou druhou a čtvrtou větu zahráli výborně, o klavíru, který Šostakovič do symfonie vložil, a kterého se ujala Barbora Brabcová nemluvě. Naopak v lyrické třetí větě těleso zpívalo v pozdně romantických, místy až Mahlerovských pasážích. Dirigent velmi často svými energickými gesty i vzezřením připomínal Venezuelana Gustava Dudamela, šéfdirigenta Losangelské filharmonie.
Po půlhodinové přestávce byla na programu Brahmsova třetí symfonie pod vedením italské studentky Silvie Vassalo Paleologo. Ta byla ze všech tří absolventů bohužel očividně nejslabší a i mezi posluchači panoval všeobecný názor, že si zvolila příliš obtížnou skladbu, kterou zatím nepochopila. Nervozita na ní byla znát po celou dobu vystoupení, gesta byla často nečitelná, mnohdy až hysterická, a tak se ve druhé větě mohlo zdát, že ani ona sama neví, co chce od svých pohybů, natož aby mohla něco vyžadovat od orchestru. Filharmonici si zcela určitě byli vědomi těchto problémů, avšak nedali nic znát a toto nadmíru komplikované dílo dohráli velmi kvalitně. Silvie totiž byla velmi křehká, a tak měla filharmonie navíc obrovskou zodpovědnost za to, aby toto Silviino první vystoupení s orchestrem nebylo také její poslední.
Jako třetí byla na programu Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka pod vedením další Italky Silvie Spinnato. Ta vypadala ze všech tří absolventů na dirigentském stupínku nejprofesionálněji – nezapřou se její sbormistrovské začátky. Avšak i výrazově zbytečně Dvořáka nepřeromantizovávala a volila rozumná tempa. V určitých místech byla schopna vytáhnout z orchestru hlasy, například u třetí věty u lesních rohů, které posluchače opět přesvědčily o tom, že devátá od Dvořáka se zkrátka nedá oposlouchat. Avšak ani u této poslední symfonie nebyla od orchestru slyšet únava, spíše naopak. Energie, kterou hráči do poslední skladby vložili, byla neobyčejná a po zaznění posledního tónu orchestr zaplavily dlouhotrvající mohutné ovace.
Jihočeská filharmonie měla na tomto koncertu nelehký úkol, kterého se však zhostila naprosto profesionálně. Mladým dirigentům pomáhala, jak jen mohla, bez nejmenší špetkyarogance, která je u jiných orchestrů naprosto běžná, jedná-li se o spolupráci s dirigenty/nováčky.

Patrik Červák