Mozart v Temelíně? „Trochu smrad, ale jinak to bylo super“

22.6.2016 Českobudějovický deník - Václav Koblenc

Temelín /FOTO, VIDEO/ - Jihočeská filharmonie zahrála 20. června v chladicí věži jaderné elektrárny Temelín.

Jsou asi první na světě. Smyčcové kvarteto Jihočeské filharmonie (JF) zahrálo v pondělí večer 
v 155 metrů vysoké chladicí věži Jaderné elektrárny Temelín. Hudba Mozarta, Dvořáka a Debussyho tak nahradila vodní páru. Na koncert se kvůli bezpečnosti vešlo jen 30 diváků, orchestr dá tříminutový videozáznam na youtube.
Číslo týdne: 70 procent vápence si ČEZ zajišťuje 
z vlastních zdrojů, oznamuje kolem 18. hodiny panel naproti recepci. Na nástěnce 
15 druhů formulářů, na stole před diskrétní zónou bílá helma s nápisem Exkurze; takové budou mít za chvíli všichni: muzikanti i novináři, lidé z JETE si vezmou červené. Ještě kontrola geometrie ruky a může se dovnitř.
„Jděte doprostřed a zatleskejte si nebo zapískejte, to bude akustika,“ radí řidič temelínského auta. První zvukový dojem? Hučící voda 
z protilehlé chladící věže. „Trochu Niagara," prohodí 
s úsměvem průvodkyně Šárka Molnárová.
Koncert bude ve výšce 
15 metrů. Dole parkuje hasičské auto. „Je to požární dohled jako při všech pracech, ale tohle je taková zvláštnost," glosuje jeden 
z hasičů a doporučuje, ať si diváci zkusí vevnitř písknout, že se to ozve dvakrát.

Hrát se bude na ploše, kam by se vešlo fotbalové hřiště nebo českobudějovické náměstí. „To je nářez,“ glosuje kameraman agentury Reuters. Za provozu se zde rozstřikuje voda do bazénu pod chladicí věží, koncert umožnila revize. Naposledy byla věž podle Petra Šuleře 
z ČEZ takto přístupná před osmi lety.
„Tady, kde stojíme, je jinak mlha. Přirozeným tahem vzduchu odchází část vody ve formě páry ven a další část stéká dolů do bazénu. Normálně nevidíte a je tu stoprocentní vlhkost, někdo to přirovnal k Bali,“ říká další z průvodkyň Jitka Lhotská. Na chlazení se používá klasická říční voda z Vltavy. Proto to ve věži místy trochu páchne. „Tohle je dobrý, 
já tu byla, když pršelo, a to bylo horší,“ usmívá se Jitka Lhotská.
V 19.14 přicházejí hudebníci v bílých helmách. Zkouší ozvěnu, volají „huhu", tleskají, hledí nahoru. Za čtvrthodiny koncertní mistr JF Martin Týml, houslistka Kristýna Kočová, violistka Eva Mrkvicová a violoncellista Jiří Šlechta začnou. Jako pódium slouží takzvané hradítko. Industrial se vším všudy. „Můžu si odložit teď tohle,“ ukazuje Kristýna Kočová červenou plastovou kartičku Návštěva a kolegyně Eva jí říká: „Přicvaknem si je na pulty.“
Kvarteto Jihočeské filharmonie zahrálo 20. června v chladicí věži Jaderné elektrárny Temelín. Zazněly skladby Mozarta, Debussyho a Dvořáka. Koncert sledovalo 30 diváků, víc jich dovnitř kvůli bezpečnosti nemohlo.Postupně zazní Mozartova Malá noční hudba, Debussyho Dívka s vlasy jako len, Dvořákova Humoreska 
a Mozatovo Divertimento 
D dur. Akce se plánovala dva roky a vrcholí s ní snahy nového vedení orchestru zviditelnit JF.
„Přijde mi zajímavé vystupovat na netradičních místech a méně tradiční místo než je tohle neznám. Oproti tomu jsou všechny Stezky 
v korunách stromů a katamarány na Lipně méně zajímavé. Temelín je nářez. 
A kde jinde by měla zaznít Mozartova hudba než tady, když Rakušané jsou ti, kdo proti Temelínu nejvíc protestují,“ říká ředitel JF Otakar Svoboda.
Než se ozvou první tóny, jeden z hasičů fotí prázdnou věž na mobil. Fascinace prostorem je ale všeobecná, natáčejí a fotografují zdaleka nejen pozvaní novináři. 
I Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, glosuje v rozhovoru s šéfem JF: „Je to impozantní,“ a pak prohlašuje: „Dnešní večer je důkazem, že mimořádná událost na jaderné elektrárně nemusí být vždycky nepříjemná, ale může být i povznášející.“
Pohled nahoru ukazuje modré nebe a bílé mraky. Počasí značka ideál. „Tak, 
a teď telefon radši někam schovám, než mi propadne do těch žlabů,“ říká jeden 
z přítomných. To již znějí první tóny Allegra z Malé noční hudby a je to jemně bizarní pohled na hudebníky v bílých ochranných přilbách… Při rychlejší forte pasáži se zvuk vrací několikrát, stejně tak během potlesků je ozvěna několikanásobná.

„Hrajou krásně, jen mě mrzí, že nehrajou Vltavu, když jsou skoro ve Vltavě,“ šeptá jedna z mála návštěvnic, které jen poslouchají 
a nefotí ani nenatáčejí.
Ve 20.07 koncert končí, muzikanti potom ještě přidají pár úryvků pro fotografy, kterým pózují. Jako poslední se v chladicí věži ozve kousek lidovky K Budějicům cesta.
Dojmy? „Občas jsme nevěděli, jestli máme poslouchat ozvěnu, anebo sami sebe, když ozvěna přicházela neúprosně po dvou vteřinách, ale jinak pro nás poměrně sympatický dojem. Ozvěna jenom ubližovala, na souhru to není ono, všechny pauzy, co má člověk vymyšlené, najednou nefungují, protože se ozývá něco zeshora. Ladění mi celkem drželo, ale kolegové přelaďovali, žíně se povolují,“ komentuje houslista Martin Týml.
Kvarteto Jihočeské filharmonie zahrálo 20. června v chladicí věži Jaderné elektrárny Temelín. Zazněly skladby Mozarta, Debussyho a Dvořáka.Kristýna Kočová jeho dojmy potvrzuje. „Jak je tu hodně vlhko, tak se nám jednak rozlaďují nástroje, jednak se nám moc napínají žíně, ale jinak skvělý zážitek,“ usmívá se. Violistce Evě se nejdřív mluvit nechce, ale nakonec pár vět pronese. „Je tady smrad, to by se nemělo opomenout,“ rozesměje se. „Jinak celé hezké, super, klidně zase příště.“
Otakar Svoboda je spokojený. Jeho uším znělo vystoupení dobře, nejlépe rychlejší věty skladeb. V netradičních koncertech spatřuje smysl. „Velmi povedené. Škoda, že tady nemohlo být 300 lidí, ale to se nedá nic dělat. Jsem moc rád, že jsme to udělali. Akustika je nečekaně skvělá, takovou bych dal do všech sálů, potlesk zněl trojnásobně silně. Oproti tomu, v čem hrajeme, je akustika nádherná,“ libuje si.
U zábradlí lávky, z níž diváci poslouchali, čekají po koncertě hasiči Lukáš Pavlů a Jan Dudek. Viditelně je klasická hudba v tomto prostoru příjemně překvapila.
„Bylo to pěkné. Slýcháme tady úplně jiné věci než tohle, tady není normálně slyšet vlastního slova: když se bavíte mezi sebou, musíte na sebe řvát, je to takový rachot z těch věží,“ říkají.
Kde příště? Jihočeská filharmonie již hrála na lipenské Stezce korunami stromů i v autobuse českobudějovické MHD. „Teď chceme ubrat. Myslíme si, že pak by to začalo vypadat samoúčelně, dáme si s netradičním prostředím delší pauzu. Plánujeme do budoucna nějaké hory, ale Temelín se těžko překonává,“ říká ředitel JF.Zdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/mozart-v-temeline-trochu-smrad-ale-jinak-to-bylo-super-20160622.html

VIDEO: Mozart mezi atomy. Filharmonici hráli v chladicí věži Temelína

21.6.2016 Mladá fronta Dnes

Kvartet Jihočeské filharmonie složený z prvních hráčů orchestru předvedl neobvyklé představení uvnitř jedné z chladicích věží jaderné elektrárny Temelín. Čtveřice hudebníků tam zahrála kousky od Wolfganga Amadea Mozarta, Clauda Debussyho nebo Antonína Dvořáka.

Tóny vážné hudby se v pondělí linuly druhým temelínským blokem v době, kdy probíhala pravidelná údržba, díky čemuž mohl být koncert uskutečněn.
Hudební soubor vystupoval na ploše srovnatelné s největším českobudějovickým náměstím Přemysla Otakara II. před třicetičlennou diváckou kulisou.
„Nevěděli jsme, zda posloucháme ozvěnu nebo sami sebe, protože ozvěna se vracela asi po dvou sekundách. Ale jinak to bylo skvělé. Nevím, jaké to bylo pro posluchače, ale pro nás to bylo příjemné,“ popsal dojmy člen kvarteta Martin Tyml.
Koncert s vtipnou nadsázkou okomentoval i ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda.
„Teď mohu ve velmi vtipném tónu parafrázovat Mozarta: ‚Mí Temelíňané mi rozumí.‘ Kde jinde by se měla hrát jeho muzika, když jsou Rakušané hlavním odpůrcem téhle elektrárny?“ uvedl Svoboda. „Víme, že je to pro nás důležitý zdroj energie, který opravdu potřebujeme, a proto jsme zde,“ dodal.
Koncert podle webu Jihočeské filharmonie naváže na jiné neobvyklé projekty i úspěšnou přesahovou řadu, kdy filharmonie uvedla několik světových premiér, jako jsou jazzové podoby hudby Bohuslava Martinů, projekt Balada pro banditu nebo skladby trojice Voskovec, Werich, Ježek v nových úpravách.
„Nápad jsme dostali spolu s ředitelem filharmonie asi dva roky zpět, když jsme přemýšleli o nějakém netradičním místě pro koncert a přišli jsme na to, že chladicí věž je to pravé místo. Pro nás to znamená zlidštění elektrárny a odtajnění toho, jak funguje. Tohle je obrovský prostor, skrze který proudí voda z Vltavy. Je to vlastně koncert na Vltavě,“ popsal událost ředitel elektrárny Bohdan Zronek.
Chladicí věže elektrárny Temelín jsou nejvyšší v České republice. Měří 155 metrů a každá obsahuje více než milion metrů kubických vzduchu.

 

VIDEO: Z temelínské chladicí věže byl slyšet Mozart

21.6.2016 Budějcká drbna

Tóny od Mozarta, Dvořáka a Debussyho nahradily v chladicí věži temelínské elektrárny vodní páru. V mimořádně netradičním prostředí se v pondělí večer představilo smyčcové kvarteto Jihočeské filharmonie. Čtyři skladby od světově známých autorů vystřihli umělci přímo uprostřed temelínské dominanty. Netradiční zážitek sledovaly tři desítky návštěvníků. Ve střední Evropě šlo patrně o první podobnou událost.
Ozvěna pro umělce, skvělý poslech pro hosty. Takovou akustiku nabídla 155 metrů vysoká temelínská dominanta. „Škoda, že tady nemohlo být tři sta lidí, ale to se nedá nic dělat. Jsem moc rád, že jsme to udělali a že naši muzikanti měli odvahu do toho jít, aniž by věděli do čeho. Akustika byla nečekaně skvělá, dal bych ji do všech sálů. Potlesk zněl trojnásobně silněji,“ uvedl po koncertu Otakar Svoboda, ředitel Jihočeské filharmonie.
Jihočeská filharmonie vyslala do netradičních prostor své koncertní špičky. Dva houslisté, violistka a violoncellista necelou tři čtvrtě hodinu hráli na ploše, která se nachází 15 metrů nad zemí a velikostí odpovídá budějckému náměstí. Museli se vypořádat s mírnou vlhkostí a nepatrnou ozvěnou. „Je tady vlhko, takže se nám povolovaly žně a ladění trochu sjíždělo. Každopádně jsme museli zvládnout ozvěnu, která nám všechno co jsme zahráli, vracela po dvou vteřinách zpátky. Celkově to byl ale hodně příjemný zážitek,“ zhodnotil vystoupení v netradičním prostředí Martin Týml, koncertní mistr a první houslista Jihočeské filharmonie.

Za provozu se z „přechodného koncertního sálu“ rozstřikuje voda do bazénu pod chladicí věží. Konání koncertu umožnila revize, kterou jedna ze čtyř temelínských dominant prochází. Z bezpečnostních důvodů bylo možné pustit do chladicí věže maximálně třicet lidí. „V Temelíně už jsme měli řadu zajímavých návštěv. Ale špičkové umělce, navíc přímo v akci, tak to byla i pro nás velká premiéra. My jsme si to moc užili a jsem rád, že podobně na tom bylo i smyčcové kvarteto,“ poznamenal Bohdan Zronek, ředitel Jaderné elektrárny Temelín Skupiny ČEZ.
Vystoupení umělců nepředcházely žádné speciální úpravy a podle slov temelínského šéfa budou zítra zase pokračovat kontroly chladicí věže.
Podle předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové musely být při koncertu dodrženy především požární předpisy a bezpečnost práce. „Je to důkazem, že mimořádná událost na jaderné elektrárně nemusí být vždy nepříjemná, ale může být i povznášející. Kombinace industriálního prostředí a nádherné hudby byla opravdu velmi krásná a v jaderné elektrárně jsem něco podobného dosud nezažila,“ uvedla předsedkyně jaderného dozoru.
Chladicí věže elektrárny Temelín jsou nejvyšší v České republice. Měří 155 metrů a každá obsahuje více než milion metrů kubických vzduchu. Průměr na patě věže je 130 metrů, v koruně 82 metrů. O dvacet metrů menší je pak průměr nejužšího místa v pase věže. Proměnlivá je i tloušťka stěny, které se pohybuje od 18 do 90 centimetrů. Plocha pláště o velikosti více než 80 tisíc metrů čtverečních odpovídá osmi budějovickým náměstím. Stabilitu věže zajišťuje nejen tvar rotačního hyberboloidu, železobetonový plášť věže, ale také 112 sloupků, na kterých je věž postavena.

Jihočeská filharmonie zahraje uvnitř temelínské věže

20.6.2016 Budějcká drbna

Jihočeská filharmonie jako historicky první na světě vystoupí v Jaderné elektrárně Temelín! Kvarteto složené z prvních hráčů orchestru, jelikož celý se do omezeného prostoru nevejde, zahraje především Mozartovu hudbu v netradičním prostředí ve složení Martin Týml, Kristýna Kočová, Eva Mrkvicová a Jiří Šlechta.

Zcela mimořádný koncert připravuje na pondělí Jihočeská filharmonie. Po úspěchu na Stezce korunami stromů a na lipenské hladině, její smyčcové kvarteto složené z prvních hráčů zahraje uvnitř chladicí věže jaderné elektrárny. Těleso tak chce využít toho, že jedna z temelínských dominant prochází revizí a společnost ČEZ je navíc několik let generálním partnerem přesahových koncertů Jihočeské filharmonie. Ve střední Evropě a patrně i na světě půjde o první podobnou událost. Koncert má ale zásadní omezení - poslechnout si ho bude moci z bezpečnostních důvodů jen 16 návštěvníků.

„S myšlenkou koncertu uvnitř Temelína si pohráváme už dva roky. Chladicí věž je neskutečný obrovský prostor s neopakovatelnou akustikou, ale udělat uvnitř koncert je z bezpečnostních a provozních důvodů strašně složité. Ale najednou se vyskytl termín,“ zdůvodňuje záměr ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda. Orchestr využije toho, že jedna ze čtyř temelínských dominant prochází po osmi letech pravidelnou revizí a je možné se dostat dovnitř. Její smyčcové kvarteto má připravené kratší vystoupení s hudbou W. A. Mozarta. Který mimo jiné řekl známou větu: „Mí Temelíňané mi rozumějí.“

Koncert naváže na jiné neobvyklé projekty i úspěšnou přesahovou řadu, kdy filharmonie uvedla několik světových premiér - například jazzové podoby hudby Bohuslava Martinů, projekt Balada pro banditu nebo skladby trojice Voskovec, Werich, Ježek v nových úpravách. Natáčela své klipy na Stezce korunami stromů i katamaránu na lipenské přehradě. Ale ve věži atomové elektrárny nehrála ještě nikdy. A ani žádná jiná filharmonie na světě.

Chladicí věže elektrárny Temelín jsou nejvyšší v České republice. Měří 155 metrů a každá obsahuje více než milion metrů kubických vzduchu. Malý hudební soubor se na ploše srovnatelné s největším českobudějovickým náměstím Přemysla Otakara II. bude vizuálně ztrácet, tvar rotačního hyperboloidu ale uvnitř zajišťuje výborný poslech. A pro ty, kdo se do věže prostě nevejdou, bude připraven videozáznam.

 

Jedeme za Vámi, vzkazuje Jihočeská filharmonie v povedeném videu

čtvrtek, 19. května 2016, 14:54 Budějcká drbna - Václav Votruba

Jihočeští filharmonici v plném nasazení v městské dopravě? Nebo dokonce na katamaránu? Proč by ne… Mrkněte na klip s názvem Jedeme za Vámi! Jistě vám vykouzlí úsměv na tváři a z hudebního hlediska vás pohladí po duši. To zaručujeme.Video bylo natočeno loni na podzim na Lipně a v Českých Budějovicích. Režie se ujal Petr Zikmund, o kameru a střih se postaral Filip Klár. Letecké záběry natočila společnost IDVIDEO. Z videa je evidentní, že si filharmonici natáčení užívali naplno. Složení bylo následující: sólista - šéfdirigent Jan Talich, I. housle - koncertní mistr Martin Týml, II. housle - vedoucí skupiny Kristýna Kočová, viola - vedoucí skupiny Eva Mrkvicová,  kontrabas - vedoucí skupiny Vladislav Vorel, violoncello - koncertní mistr Jiří Šlechta. O tom, že se video povedlo, svědčí i první komentáře na youtube. Lidé ho hodnotí slovy jako „úžasné, krásné, moc pěkné.“ A jak se líbí vám? Možná se ptáte, co vlastně filharmonici v klipu hrají. Jedná se o Čtvero ročních období – Léto (třetí část s názvem Bouře). Autorem je samozřejmě Antonino Vivaldi.

 

GLOSA: Zlaté mušky nad mraky. Večer písní V+W měl několik vrcholů

14.5.2016 Českobudějovický deník - Václav Koblenc
Při prvních tónech písně Klobouk ve křoví se divák zachvěl blaženou předtuchou: to bude výjimečný večer. 
A byl. Jihočeská filharmonie (JF) se propojila se zpěvákem Ondřejem Rumlem, kvintetem Mateje Benka, V+W a čtvrteční koncert v divadelním sále českobudějovického Metropolu zaslouží tolik superlativů, že jeden sloupek na ně nestačí.

Předně: Ondřej Ruml, kdysi zručný banjista!, přesně trefoval nálady ježkáren, stylově i pěvecky stoprocentní. Všichni oděni jako tenkrát, dojem Osvobozeného divadla podpořily i houslistky Kristýna Kočová a Michaela Vyoralová s půvabnými dobovými účesy. K tomu kapela snů: pianista Matej Benko a trumpetista Miroslav Hloucal, oba též autoři aranží, saxofon Radek Zapadlo, kontrabas Rasťo Uhrík a bicí Buddy Zbořil.
Vrcholů zažil divák několik. Nejdřív Svítá, působivá předehra orchestru a suverénní Ondřej Ruml. Potom Nebe na Zemi, v níž si zpěvák pomocí přístroje looper navrstvil hlas do smyček a znělo to tak, že trumpetista si ho fotil… 
A do třetice „stínová hymna našeho národa“, Život je jen náhoda. Její harmonii a melodii Benko a spol. protřepali, 
v mezihře přidali náladonosná pizzicata smyčců, jinam jejich rychlé běhy. Bylo jasné, proč se tato aranž Benkově ženě Karolíně „tak páči“. Jak se moderně říká: klobouček!
Večer z písniček Voskovce, Wericha a Ježka připravila 12. května Jihočeská filharmonie, zpíval Ondřej Ruml, doprovázel ho kvintet, který vedl Matej Benko.
Ruml uchvátil i v písni Tři strážníci, kde zvládl party tří zpěváků. Písně Ježka, Voskovce a Wericha jsou navíc tak nadčasové! Potopa anebo 
Kat a blázen, s dechberoucím scatovaným zpěvem: „Kde jsou časy, kdy se národ smál, krize se nebál…“ A vše dotaženo do detailů, třeba když se při písni Tmavomodrý svět modře rozsvítilo logo JF.
Po Stonožce pochválil zpěvák orchestr – pravdou je, že místy se hráči JF opravdu bavili hudbou, což se u profíků moc nevídá – a blížilo se finále. Šaty dělaj člověka plus dva přídavky: hodně rozparáděný David a Goliáš, pak Rumlův vzdušný polibek publiku a Ezop a brabenec jen komorně s pianem.
Náramná hudba, náramně podaná, náramný zvukař Karel Dřínek. Ten koncert měl jedinou chybu, byl moc krátký. 73 minut a šlus. Ale jak praví moudro: dobrého pomálu.

 

RECENZE: Jihočeská filharmonie je pro Hammela vkusnou nástavbou

22.4.2016 Českobudějovický deník - Jan Blüml (muzikolog) - 70%

Jižní Čechy /AUDIO, FOTO/ - Nové album obsahuje 17 písní. Repertoár zahrnuje jak písničkářovy evergreeny Smutná ranná električka či Balada o smutnom Jánovi, tak nové skladby Predohra k baletu Everest, Vôľa bohov nebo Unikám.

Jihočeská filharmonie vyhlásila pod novým vedením smělé cíle, zvláště pokud jde o spolupráci s umělci ze sféry populární hudby. Senzační vize s angažováním artrockového klávesisty Keitha Emersona nevyšla a bohužel už ani nevyjde. Uskutečnily se naštěstí jiné projekty, skromnější po stránce organizační, nikoliv však nutně po stránce umělecké. K nim bychom mohli počítat společný koncert Jihočeské filharmonie pod vedením Vojtěcha Spurného se zakladatelem slovenské moderní populární hudby Pavolem Hammelem z října 2014. Teď mají posluchači možnost vyslechnout si věrnou podobu českobudějovického vystoupení na CD s názvem Pavol Hammel & Jihočeská filharmonie Live vydaném na podzim roku 2015.
Album obsahuje 17 písní. Repertoár zahrnuje jak písničkářovy evergreeny Smutná ranná električka či Balada o smutnom Jánovi, tak nové skladby Predohra k baletu Everest, Vôľa bohov nebo Unikám – ty v Českých Budějovicích zazněly, jak je poněkud úsměvným zvykem říkat, ve „světové“ premiéře. Ve třech písních včetně zmíněné Predohry k baletu Everest se vedle Hammela představuje také zpěvačka Andrea Zimányiová.
Nové CD zachycuje společný koncert, který odehráli Jihočeská filharmonie a Pavol Hammel.
Jak píše Otakar Svoboda 
v průvodním komentáři CD, dobrá hudba vždy stojí za nový pohled a zpracování – historicky vzato, bez těchto nových pohledů a zpracování by „dobrá hudba“ ani neexistovala. O tom, zda lze Hammelovy písně v decentním filharmonickém hávu považovat za nějaký zásadní nový pohled, by bylo možné polemizovat. Faktem zůstává, že vychází-li některý z domácích populárních umělců podobné fúzi vstříc, a to už jaksi z podstaty tradice své tvorby, pak je to právě Hammel. Určitý klasicizující element byl v jeho písních (melodiích i aranžmá) patrný od samotných počátků v šedesátých letech, a to nejenom v případech písničkářovy spolupráce se skladatelem Marianem Vargou, i když zde byl zřejmě nejvýraznější. Ne náhodou se orchestr na nové desce nejvíce prosazuje právě ve Vargově písni Možno, která může hudebním charakterem ve finále evokovat třeba koledu z dílny kantora Ryby.
Plně orchestrální sazba 
v písni Možno v úpravě aranžéra Antona Popoviče je však na desce spíše výjimkou. Většina skladeb vychází z výborného jemně swingujícího doprovodu skupiny Prúdy, Jihočeská filharmonie je zde vkusnou, byť aranžérsky docela konvenční a nijak nepřekvapující nadstavbou. Skutečnost, že orchestr nevytahuje do popředí refrénové melodie, zbytečně nedramatizuje a neruší, tak, jak se to u podobných folk-popových a jiných „crossoverů“ nezřídka stává, je ale ku prospěchu věci. Písně neztrácejí svoji původní identitu, k posluchači promlouvá stále především písničkář Pavol Hammel – filozofující o životě a vzpomínající na dětství. Nic jiného si asi Hammelův fanda nepřeje.
Pavol Hammel a Jihočeská filharmonie: Live. Celkový čas 65:25, Radioservis, 2015.

Kapela KEKS oslavila 35 let na scéně. Spojení s Jihočeskou filharmonií rozbouřilo davy

Paráda! Bomba! Skvělý zážitek! Husí kůže! Takové superlativy zněly ve čtvrtek pražskou Tipsport Arenou. Rocková stálice KEKS totiž slavila 35 let na scéně a to si přímo říká o něco speciálního. Tím bylo pro rockovou kapelu netypické spojení s Jihočeskou filharmonií, které se ukázalo být skvělou volbou. Dav šílel a my nemůžeme jinak než souhlasit. Keks prostě jede!
Téměř tři našlapané hodiny plné známých hitů od KEKSáků. To už  je sama o sobě záruka skvělého zážitku. To vše navíc okořeněné fantastickým doprovodem Jihočeské filharmonie. Kdo nezažil, neuvěří, jak skvěle jim to ladilo. Štěpán Kojan, Petr Dudík, Vašek Šobíšek i bubeník Vašek Suchý si koncert očividně užívali a měli být na co hrdí,  když se střídalo jedno překvapení za druhým.
Že opera a rock nejde dohromady? Tak to jste neslyšeli skvělou mezzosopranistku Ester Pavlů, jak zpívá spolu s KEKSem třeba píseň Tuláci.
Muzikanty Jihočeské filharmonie všichni obdivovali za skvělé pojetí rockových pecek na nástrojích pro rock tak netypických, až se člověku nechtělo věřit, že je vůbec možné něco takového zahrát. To vše se odehrálo pod taktovkou geniálního dirigenta Petra Chromčáka, který svoje umění dokreslil skvělou taneční choreografií.
Všechny účinkující byla skutečně radost sledovat, o poslechu ani nemluvě. Jednu ze závěrečných písní „Tak málo žádám“ pak doprovázel ohňostroj, který byl vysílán ne velké obrazovce a nad diváky se vznášely barevné konfety.  Závěrečný aplaus tak byl rozhodně zasloužený.

Už teď se moc těšíme na červencový koncert na Konopišti, kde to KEKSáci rozbalí spolu s kapelou Nazareth a Turbo. Po včerejším večeru nemáme pochyb, že se bude jednat o další skvělou show.

 

Kapela Keks oslaví 35 let, v Tipsport Aréně s ní zahraje Jihočeská filharmonie

12.4.2016 Českobudějovický deník
Bigbítová skupina Keks oslaví 35 let koncertem 14. dubna v pražské Tipsport Aréně. Jeho větší část odehraje za doprovodu Jihočeské filharmonie pod vedením Petra Chromčáka, se kterou zazpívá mezzosopranistka Ester Pavlů.

Koncert vyjde na DVD a jedná se o tom, že skupina se 
s orchestrem představí i v jižních Čechách.
Kapela Keks, která se proslavila zejména baladickým hitem Víš či songem Proč holky pláčou, se zpočátku řadila do okruhu zábavových kapel. V posledních letech však již hraje na velkých festivalech 
a slavnostech, nedávno se představila jako předkapela britské skupiny Smokie.
„Nabídka od kapely Keks přišla z nečekané strany. Náš orchestr tímto směrem dosud nešel, a o to víc nás to zaujalo. Spolupráce s dřevní kapelou 
s dlouhou tradicí 35 let činnosti. Ostatně ta délka je dalším pojítkem – Jihočeská filharmonie je právě uprostřed 35. sezony. Hodně se těšíme na neobvyklou a radostnou spolupráci na koncertě, který překročí dosavadní hranice,“ řekl ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda.
Podle lídra Keksu, zpěváka 
a skladatele Štěpána Kojana, se nápad na spojení s orchestrem zdál zpočátku nemyslitelným. Přesto se začal měnit ve skutečnost. „Při 
návštěvě vedení Jihočeské filharmonie jsme byli překvapeni vřelým přijetím a chutí do práce. Dobré znamení je, že všechny přípravy jdou hladce a ani jednou jsme nezapochybovali nad tímto spojením,“ podotkl Štěpán Kojan.
Devětadvacetiletá pěvkyně Ester Pavlů má k rockové a popové hudbě blízko. Už kvůli tomu, že její rodiče Eva a Ivo Pavlů jsou členy kapely Krásné nové stroje. „Pro mě je účast na výročním koncertu Keksu velká čest a úplně nová zkušenost. I když vím, že nejsem první, kdo spojí operní zpěv 
s rockovou hudbou," řekla Ester Pavlů, která si s Keksem zazpívá písně Zelený kabát, Tuláci a Báseň bez názvu.
Kapela Keks vznikla roku 1981, zprvu hrála pouze v okolí Benešova, v průběhu let se však její působnost rozšířila. Debutové album Karavany snů vyšlo Keksu v roce 1991. (vkc, čtk)

 

Skončil spor o kavárnu. Filharmonie a kavárník podepsali dohodu

30.3.2016 Českobudějovický deník - Václav Koblenc

Nájemce kavárny odejde k 31. květnu. Jihočeský orchestr předělá své sídlo, přibude malá scéna, bezbariérový vchod, budova bude nekuřácká.

Skončil spor o kavárnu v sídle Jihočeské filharmonie (JF), který se vlekl dva roky. Šéf orchestru Otakar Svoboda a kavárník Libor Moravec podepsali 
v úterý dohodu, v červnu tak začne velká proměna kostela svaté Anny, kde JF působí. Přestavba bude stát kolem deseti milionů korun.
Spor začal, když ředitel filharmonie předloni na jaře oznámil, že chce kavárnu rekonstruovat. Moravec dostal několik výpovědí, loni v březnu odstoupila JF od smlouvy, případ nakonec řešily Okresní soud v Českých Budějovicích i Krajský soud. Poslední žalobu dnes JF stáhla.
„Kavárník k 31. květnu odejde, zavázal se k tomu, notářský zápis je zároveň základem k exekuci, kdyby k tomu nedošlo. Ještě na poslední chvíli se pokusil nechat si dát do smlouvy doložku, že se sem vrátí za stejných podmínek, což z naší strany nebylo možné akceptovat. Mám pocit, že pochopil, že soud prohraje, protože pravda je na naší straně,“ řekl Otakar Svoboda.
Vedení JF tak zkultivuje své sídlo. Rekonstrukce začne v červnu, potrvá do září. Opraví a předělá se fasáda, vstupní prostory, schodiště, vchod, zvětší se šatna. Přibude bezbariérový přístup, malá galerie, budova bude nekuřácká. Kavárna se zmenší, čímž vznikne scéna pro komorní koncerty.

 

RECENZE: Jen hlas a klavír. To byl vrchol večera, kdy orchestr hrál Weilla

7.3.2016 Českobudějovický deník - Jaroslava Rodičová (muzikolog) - 70%
Jihočeská filharmonie sáhla při koncertu v DK Metropol po hudbě Kurta Weilla. Zuzana Stivínová zpívala výborně, vázla ale rytmická souhra.

Na hudbu německého hudebního skladatele Kurta Weilla, jehož nejznámějším hitem je Mackie Messer, se na svém posledním koncertě zaměřila Jihočeská filharmonie (JF) 
s hostující Zuzanou Stivínovou. I přes líbivé a mnohdy notoricky známé songy kabaretního a jazzového charakteru panovala v publiku jakási přílišná ukázněnost vyvěrající 
z celkově odměřeného a občas nesourodého hudebního projevu.
Divadelní sál českobudějovického Metropolu prostoupila 3. března díky Weillovým skladbám hudba první poloviny 20. století. V díle tohoto umělce, který byl nucen kvůli svému židovskému vyznání opustit nacistické Německo 
a nakonec emigrovat do USA, se snoubí stylové prvky tehdejšího neoklasicismu a „nové věcnosti“ s hudbou všedního dne. Jeho hudba, jistě nejen v důsledku žánrových kombinací, si našla cestu k nejširším vrstvám posluchačů a zároveň se zařadila mezi dobové standardy.
Z původní hry se zpěvy Mahagony z roku 1927, v níž tehdy hlavní roli ztvárnila Weillova manželka, herečka Lotte Lenya, vzniklo o tři roky později, ve spolupráci s dramatikem Bertoltem Brechtem, hudební drama Vzestup 
a pád města Mahagonny. Orchestrální suita této jinak tříaktové satirické opery sestávala v podání Jihočeské filharmonie z pěti navzájem charakterově kontrastních vět. Jejich taneční ráz, jeho lehkost a vzdušnost, však rušily rytmické nesrovnalosti jednotlivých nástrojových skupin, které pak trvaly celý večer. Druhá linie nesouhry se projevila v neladu žesťových
a smyčcových nástrojů. Za hvězdu vzešlou z potemnělé oblohy lze považovat sólový part saxofonu, jehož libé 
a cituplné tóny se vznášely vysoce nad smogem přelidněného města.
Jihočeská filharmonie hrála 3. března v budějovickém Metropolu hudbu Kurta Weilla. Jako host zazpívala Zuzana Stivínová.
Jen instrumentálně zazněla ještě šestivětá suita z Třígrošové opery – vzniklá přepracováním Žebrácké opery Johna Gaye – se svou zdánlivě neuměleckou hudbou jazzové 
a taneční povahy. Opětovné střídání typově různorodých částí blížících se k dobové populární a užitkové hudbě snadno navodilo atmosféru světa gaunerů a zapadlých uliček londýnského podsvětí. Za zmínku stojí pátá věta Andante con moto, v jejímž provedení se snoubila jemnost 
s uhlazeností, umocněná sametovým hlasem dřevěných dechových nástrojů a harfy.
Ústřední melodie těchto dvou oper a další songy měla původně zpívat mezzosopranistka Dagmar Pecková. Ze spolupráce s Jihočeskou filharmonií však sešlo. V rozhovoru pro Český rozhlas řekla na adresu JF ne zrovna lichotivé poznámky ohledně její profesionality a úrovně. Ať už jsou důvody toho, proč spolupráce krachla, jakékoli, Pecková se od Weillovského programu Wanted (Hledaný) neodklonila a plánuje jeho provedení v pražské Lucerně 
s různými kostýmy, světly 
a s baletním doprovodem.
Jakousi náhradnicí, i když nanejvýš adekvátní, se stala herečka a zpěvačka Zuzana Stivínová, kterou doprovázel výborný jazzový klavírista, skladatel a kapelník Petr Beneš. V originálních aranžích představili převažující anglické verze čtyř nejen kabaretních písní, jež v minulosti zpívali například skupina The Doors nebo David Bowie. Česká verze hitu Mackie Messer, opět v ne příliš vydařené rytmické souhře, zazněla dokonce dvakrát, v hlavním programu a jako přídavek. Pouze 
s klavírním doprovodem se na vlnách plného ženského hlasu nesly sálem melodie Speak Low a September Song. Jejich intimní atmosféra, něha, procítěnost a současně zjevná energie zastínily všechny zbývající interpretační snahy, které tentokrát natáčela Česká televize.

 

OBRAZEM: Blížící se olympiádu připomněl i Jihočeský ples

15.2.2016 Českobudějovický deník 
V sobotu se na českobudějovickém výstavišti konal Jihočeský ples. Hosty večerem provedl olympijský vítěz v desetiboji Roman Šebrle spolu s Lenkou Vacvalovou. Nechyběla ani vystoupení zajímavých hostů - přijela špičková slovenská zpěvačka Jana Kirschner nebo Ondřej Havelka se svými Melody Makers. Vystoupila také Jihočeská filharmonie, řízená dirigentem Janem Talichem, hostem byla zpěvačka Michaela Gemrotová. Nabitý program plesu doplnilo ještě pěvecké kvarteto Forsomeone a kapela HE band.

 

Osmnáctiletý autor chystá muzikál s Jihočeskou filharmonií a rozhlasovými mistry zvuku

15.2.2016 Český rozhlas ČB - Martin Pokorný

Nový český muzikál Cyrano vzniká i ve studiích Českého rozhlasu České Budějovice. Mistři zvuku se podíleli na natáčení hudby teprve osmnáctiletého skladatele Vojty Adamčíka s orchestrem Jihočeské filharmonie.

„Je to původní muzikál. Partituru připravila aranžérka Alena Jelínková, která studuje konzervatoř v Praze, z těch základních not a klavírního dema opravdu udělala orchestrální zvuk, což je paráda,“ říká Vojtěch Adamčík. 
Hudební podklad pro muzikál nahrála Jihočeská filharmonie. „To byla víceméně náhoda. Zašel jsem do filharmonie, řekl jsem, že připravuji muzikál a že potřebuji natočit orchestrální podklady, a zeptal se, jestli by neměli zájem,“ popisuje autor. 
Nahrávku dolaďovali na mixážních pultech ve studiu mistři zvuku Českého rozhlasu České Budějovice. „To, co se nepodařilo při natáčení čistě, se teď snažíme vylepšit, aby to bylo hezké na poslech,“ prozradil mistr zvuku Roman Kamba. 

Mezi členy orchestru byl violoncellista Jiří Šlechta. „Stalo se tu a tam, že pan skladatel vrtěl hlavou a dirigentka zvedala prst. Potom mladý skladatel naskočil ke klavíru a natočili jsme to s ním,“ vyprávěl. 
Tento týden se bude k hudebním podkladům natáčet zpěv. Nový původní český muzikál Cyrano z dílny Vojty Adamčíka bude mít premiéru v pátek 25. března v Českých Budějovicích.

 

Jedeme za vámi. Mistři smyčcových nástrojů brázdili Lipno

Sobota, 06.02.2016 / video - Kulturne.com 
Jihočeská filharmonie natočila na podzim loňského roku nový klip. Tentokrát se hráči jihočeského souboru vydali na Lipno, kde na katamaránu brázdili Lipno. Druhou část klipu pak natočili v Českých Budějovicích na náměstí Přemysla Otakara II. 
V roli sólisty se v klipu představil šéfdirigent Jan Talich, dále Martin Týml, Jiří Šlechta, Kristýna Kočová, Eva Mrkvicová, Vladislav Vorel, za doprovodu ostatních členů Jihočeské filharmonie.

Hudba, která zazní v klipu, je skladba Bouřka od Antonia Vivaldiho, známá z koncertu Léto z cyklu Čtvero ročních dob. Natáčení proběhlo pod režisérskou taktovkou Petra Zikmunda, kamera a střih pod Filipem Klárem a letecké záběry udělali IDVIDEO.

 

Na Jihočeském plese strávíte příjemný čas ve slunném brazilském prostředí

středa, 27. ledna 2016, 16:43 Budějcká drbna - Lukáš Dvořák

Reprezentativní ples Jihočeského kraje se blíží. Přípravy organizátorů tak směřují do finiše. Pořadatelé navíc očekávají, že se multifunkční pavilony T1 a T2 výstaviště podaří zaplnit do posledního místa. Program k tomu vyloženě vybízí. Ondřej Havelka s Melody Makers, Jana Kirschner, Jihočeská filharmonie s dirigentem Janem Talichem nebo operní diva Michaela Gemrotová. Večerem vás navíc provede Lenka Vacvalová s Romanem Šebrlem.Ten se bude cítit jako ryba ve vodě. Program je totiž vhodně nachystán v duchu olympiády, která se letos v létě koná v brazilském Rio de Janeiru. Částečně se tak účastníci plesu přenesou do slunného jihoamerického prostředí. K vidění bude například tematická multimediální show, originální scéna s brazilskými tanečníky a starat se o účastníky plesu budou hostesky v brazilských kostýmech. „Plesová sezona je tradičním obdobím úvodních dvou novoročních měsíců. Jsou to měsíce studené a nevlídné, takže zřejmě z tohoto důvodu se všichni utíkají ukrýt před zimním nečasem. U nás je to ale jinak. Na reprezentačním plese Jihočeského kraje se budete mít možnost rozehřát. A udržte si prosím toto tempo i pro celý rok, protože Jižní Čechy olympijské vás v klidu polehávat na kavalcích nenechají,“ říká k plesu hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola.  S nápadem na zorganizování plesu přišla Jihočeská filharmonie. „Původně to byl ples Jihočeské filharmonie, v prvních úvahách s tímto nápadem přišel náš šéfdirigent Jan Talich, kraj se následně nápadu s radostí chytil a koncept narostl do rozměrů, které se nám líbí, protože nám to umožňuje pozvat i velmi kvalitní hosty,“ říká ředitel filharmonie Otakar Svoboda. Šéfdirigent Jan Talich má zase jasno, s jakými naučenými tanci by měli návštěvníci plesu přijít. „Co se týče našeho vystoupení, budeme hrát takovou tu klasickou veselou plesovou hudbu. To znamená polky, valčíky, vše, na co se dá dobře tancovat. Převážně od Strausse, bude tam pár mazurek od Chopina. Každý si bude moci vybrat z tanců, které se chce naučit. Budeme také vystupovat s operní pěvkyní Michaelou Gemrotovou, kterou doprovodíme v několika písních, ať už operetních nebo muzikálových,“ doplňuje Talich.  Výtěžek půjde postiženým jihočeským sportovcům Multifunkční pavilony budějckého výstaviště sice nejsou tradičním místem na konání reprezentativních plesů, organizátoři se ale shodují na tom, že lepší prostor na jihu Čech není. „Pavilon T je nejlepší možnou variantou pro podobný typ akce v Budějovicích. Ples by mohl být v mnohem krásnější budově, ale bohužel takovou České Budějovice nedisponují. Udělali jsme ale vše pro to, aby byl ten pavilon útulný a příjemný,“ přidává ředitel filharmonie Svoboda. Prostory pojmou 800 až 850 hostů. Na ty čeká dobrá dostupnost, parkovat se dá navíc přímo v areálu výstaviště. „Sál je koncepčně upraven tak, aby hosté měli možnost po celou dobu akce příjemně strávit čas u skleničky, popovídat si. V hlavní části sálu bude parket, místa k sezení a scéna, která bude zázemím pro vystoupení a hudební a umělecké produkce... V menším pavilonu T2, kde bude doprovodný program, bude hrát skupina HE band. Určitě si každý najde to své,“ dodává za produkci Lenka Střítecká z agentury Art4promotion. Celkové náklady na organizaci plesu jdou za Jihočeským krajem, respektive z rozpočtu Jihočeské filharmonie. S podporou přijdou i některé krajské firmy. Generálním partnerem plesu bude firma Kovosvit MAS, hlavními partnery Skupina ČEZ a společnost MNC Group a reklamními partnery společnosti Robert Bosch, PCO a SLIM. Část výtěžku z prvního reprezentativního plesu Jihočeského kraje získá 1. Centrum zdravotně postižených jižních Čech.  Vstupenky na Jihočeský ples je možné zakoupit na portálu www.cbsystem.cz nebo v pokladně Jihočeské komorní filharmonie. Cena vstupenky je 790 korun. Mediálním partnerem plesu je Budějcká Drbna.

 

Jihočeský kraj pořádá vůbec první reprezentační ples, ponese se v olympijském duchu

úterý, 12. ledna 2016, 17:05 Budějcká drbna - Lukáš Dvořák

Takový reprezentační ples doposud v Jihočeském kraji chyběl. To se ale mění v letošním roce. V roce, který má pro malebné jižní Čechy takřka světový podtext. Pavilony T1 a T2 výstaviště uvidí 13. února první Jihočeský ples, jenž nese podtitul Jižní Čechy olympijské. Moderátory plesu, který pořádá Jihočeský kraj ve spolupráci s Jihočeskou komorní filharmonií, budou Lenka Vacvalová a olympijský vítěz v desetiboji Roman Šebrle. Samotný program se ponese v duchu olympiády, která se v letošním roce uskuteční v brazilském Rio de Janeiru. Akci tak pomáhají připravovat zástupci Českého olympijského výboru. I proto by se na plese měly ukázat tuzemské sportovní hvězdy.  Už samotná výzdoba pavilonu T1, kde se reprezentační ples uskuteční, bude v brazilském stylu. Svou roli budou hrát také barvy olympijských kruhů a nebude chybět rovněž latinskoamerická kapela s brazilskými tanečníky. O příjemnou atmosféru se budou starat hostesky v kostýmech brazilských tanečnic. V průběhu večera se nálada přenese do olympijské symboliky, bude však zachován nádech reprezentačního plesu. A jak bude vypadat samotný program? Vše odstartuje takzvaná kontinuální show. Propojovat se v ní budou různé multimediální nástroje a živé vstupy. Chybět nebudou různé animace, videa, videomapping, ale také živé obrazy nebo vzdušná akrobacie v olympijských kruzích. Patnáctiminutové představení vystřídá úvodní slovo moderátorů a hejtmana Jihočeského kraje Jiřího Zimoly. Po tradičním sólovém předtančení přijde na řadu první taneční blok s hudebním podkresem Jihočeské komorní filharmonie. Hodinu nato uvidí účastníci další akrobatické vystoupení, při kterém dojde k oživení symbolů olympisjkých sportů. Desetiminutovou show plnou silové akrobacie vystřídají oblíbení Melody Makers v čele s Ondřejem Havelkou. Hudebním hřebem večera ale bude slovenská zpěvačka Jana Kirschner. Do programu vstoupí i slovenské dívčí kvarteto Forsomeone a jihočeská hudební stálice HE band. První ročník Jihočeského plesu poté zakončí tradiční diskotéka, při které většina tanečníků jistě zrychlí na parketu svůj pohyb. „Na reprezentačním plese Jihočeského kraje se budete mít možnost rozehřát. A udržte si, prosím, toto tempo i pro celý rok, protože Jižní Čechy olympijské vás v klidu polehávat na kavalcích nenechají,“ zve hejtman Jiří Zimola. Veškeré další informace naleznete na webových stránkách Jihočeského plesu, kde si rovněž můžete zakoupit i vstupenky na slavnostní akci s olympijskou atmosférou.

 

RECENZE: Klavírista Schemann hrál bravurně, z orchestru zářily 1. a 2. housle

19.11.2015 Českobudějovický deník - 80%

Rozmanitý zážitek vygradovaný skvělým provedením nabídla Jihočeská filharmonie 11. listopadu v důstojných prostorách síně Otakara Jeremiáše.

Večer přinesl repertoárové rozpětí počínající klasicismem a konče 21. stoletím. Pod taktovkou Andrease Sebastiana Weisera se v roli sólisty představil vynikající klavírista Dinis Schemann, jeden z nejvytíženějších komorních umělců především v sousedním Německu.
Široké repertoárové rozpětí počínající klasicismem a konče současným 21. stoletím umožnilo posluchači vhled do jednotlivých hudebních obdob a zároveň poskytlo rozmanitý umělecký zážitek vygradovaný skvělým provedením. Ve zdánlivě nesourodém výběru skladeb lze najít společné jmenovatele spojující bloky dvou hudebních kusů, vždy jednoho ze současnosti a druhého z minulosti, od sebe navzájem oddělených přestávkou. První polovinu programu stmelovaly výrazné melodické motivy přecházející po jednotlivých nástrojových skupinách, druhé části potom vévodil Haydn se svými hříčkami.
Po trochu překvapujícím začátku, během něhož nezaznělo žádné úvodní slovo, se orchestr představil sám svou první kompozicí Malostranské variace. Její skladatel, dirigent a klavírista v jedné osobě, Jan Kučera, ohromil přítomné melodičností a hravostí této skladby, stejně jako jejím nezvyklým nástrojovým obsazením. Na pozadí převažující lehkosti a dovádivosti přelétávaly sólové party od prvních houslí postupně po všech smyčcových nástrojích, až se dostaly k dechům, jejichž melodii podtrhlo občasné cinknutí trianglu. Nejpozoruhodnější vystoupení banja, ke kterému se později přidal kontrabas, vyloudilo úsměv na tváři nejen obecenstvu, ale i samotným hudebníkům. Gradující závěr s razantní tečkou potom podtrhl celé toto nevšední dílo v jeho vynikajícím nastudování.
Klavírista Dinis Schemann.Krok zpět do období hudebního romantismu představoval Koncert pro klavír a orchestr d moll Mendelssohna-Bartholdyho, v jehož sólovém přednesu zazářil Portugalec Dinis Schemann. Po vznešeném a mohutném začátku celého orchestru vynikl nejprve jemný a citlivý klavírní projev, který následně díky rychlým pasážím a změnám hlasitosti přešel do dynamičtější fáze. Sólista se s orchestrem vzájemně doplňoval, společně vytvořili dojem jednoty a souhry. Bravurní hra vycházející z vnitřní podstaty tohoto umělce mu získala velké sympatie publika následně projevené silnými ovacemi. Odměnou za ně byl přídavek vzletné, ale technicky náročné etudy c moll od Fryderyka Chopina.
Po přestávce následovalo Haydnovské okénko. Provedení klasicistní symfonie č. 45 fis moll - Na odchodnou, ve které se zúžilo dosavadní nástrojové obsazení, mělo z větší části, i přes rozličná tempová označení, usedlý, unylý charakter bez jakéhokoli náboje a vnitřní myšlenky. Změnu přinesla až závěrečná část v rychlém tempu. Úplné zakončení v duchu Haydnova jedinečného humoru, které mělo v době vzniku symfonie upozornit knížete Esterházyho na příliš dlouhý pobyt hudebníků v jeho službách mimo domov, se i zde uskutečnilo podle původní koncepce. Po postupné dohře hudebníci jeden za druhým opouštěli pódium, po dirigentovi zůstaly pouze první a druhé housle. Celou choreografii doprovázel pozvolný úbytek světla až do úplného setmění, což v hledišti vyvolalo pobavené reakce.
Vzniklá atmosféra se stala výchozí pro skladbu rusko-německého židovského skladatele Alfreda Schnittkeho, inspirovanou Haydnovou symfonií Na odchodnou. Disharmonický začátek podtržený přítmím v sále představoval improvizující hudebníky, kteří se pouze v sestavě smyčcových nástrojů v průběhu skladby rozdělili do dvou malých, vzájemně se doplňujících orchestrů. V jejich čele vynikali, stejně jako v předchozích skladbách, první a druhé housle příznačně zastupované mužem a ženou a souhrnně vytvářející jakousi symbiózu. Prvky moderní artificiální hudby v průběhu celé skladby volně přecházely do motivů klasické symfonie a naopak, čímž docházelo k neustálým přechodům od historické k současné hudbě. Na konci s pomalým zhasínáním opět mizeli hudebníci ze scény, v naprosté tmě zůstal jen dirigent se dvěma celly a kontrabasem.
Velmi zajímavé a neobvyklé spojení skladeb z různých období spolu s výborným přednesem se staly krásným uměleckým zážitkem teplého podzimního večera. Možná jen to přijetí mohlo být vřelejší.

OBRAZEM: Jihočeská filharmonie a trio Hlavenková, Dusilová, Barová

2.11.2015 Českobudějovický deník - Václav Koblenc
České Budějovice - Žánrové přesahy nabízí cyklus B, který připravuje Jihočeská filharmonie (JF). V českobudějovickém Metropolu se 29. října s orchestrem představila pianistka Beata Hlavenková, v druhé půli ji doprovodily Lenka Dusilová a violoncellistka Dorota Barová.Zdroj: Přesahy nabízí cyklus B, který připravuje Jihočeská filharmonie. V budějovickém Metropolu se 29. října s ní představila pianistka Beata Hlavenková, v druhé půli ji doprovodily Lenka Dusilová (na snímku) a violoncellistka Dorota Barová.

Další podobný koncert bude 6. prosince v pražském Divadle Archa. Zazní jazzové úpravy skladeb Bohuslava Martinů, konkrétně děl Jazzová suita a Suita z Kuchyňské Revue, dále jazzové standardy a originální úprava skladby Rhapsody in Blue od George Gershwina. Muzikanty z Jihočeské filharmonie doprovodí na klavír sólista Jan Simon a Big Band Gustava Broma. Koncert odvysílá živě Český rozhlas Vltava a záznam vyjde na CD. Během letošní sezony ještě cyklus B nabídne vystoupení Dagmar Peckové, jež 3. března 2016 zazpívá výběr z kabaretů Kurta Weilla, nebo 12. května písně Voskovce, Wericha a Ježka, které zazpívá Ondřej Ruml a zahraje je také Matej Benko Quintet.

 

Postavme koncertní sál z kontejnerových buněk, navrhl šéf filharmonie

2. října 2015  Mladá fronta Dnes - Petr Kubát
Otakar Svoboda, ředitel Jihočeské filharmonie, přišel s nápadem vybudovat koncertní síň v Budějovicích stejným způsobem jako český pavilon na výstavě Expo 2015. Ten je modulární architekturou a celý vznikl ze speciálních kontejnerů. Stavba by podle odhadu vyšla na 200 milionů korun.    Český pavilon na světové výstavě v Miláně je postavený ze speciálních...
Český pavilon na světové výstavě v Miláně je postavený ze speciálních kontejnerů. | foto: MAFRA
Tahle myšlenka by mohla vyřešit hned několik problémů Českých Budějovic. Zázemí pro velké koncerty, sídlo pro Jihočeskou filharmonii a vše by stálo mnohem méně peněz než rekonstrukce Slavie nebo stavba Rejnoka podle návrhu Jana Kaplického.
Šéf Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda navrhuje postavit hudební síň jako modulární stavbu z kontejnerových buněk. Ta by zároveň sloužila jako sídlo orchestru, hostila by i kongresy a další akce. Inspiroval se u českého pavilonu na Expu v Miláně. V Česku se využívá tato technologie nejčastěji při stavbách školek.
„Podobné stavby už jsou v Rakousku, Německu nebo Švýcarsku. Když jsem viděl pavilon na výstavě Expo 2015, začal jsem o tom více přemýšlet a nakonec zajel i do vizovické firmy, kde ho sestavili. Tam mi ukázali, že moduly na sebe mohou navazovat jakýmkoliv způsobem, musí mít jen fixní rám. Design může být jakýkoli. Sál musí mít samozřejmě vyřešenou akustiku, pódium a elevaci,“ přibližuje Svoboda.    Dům rostoucí v čase
Podle odhadů by taková stavba vyšla na 200 milionů korun. Pro srovnání: u Rejnoka se náklady pohybují kolem dvou miliard, u obnovy Kulturního domu Slavie se blíží k 500 milionům.
Svoboda už si nechal od vizovické firmy Koma zpracovat prezentaci, kterou představil některým zástupcům kraje a města.
„Modulární architektura je vhodná pro jakýkoliv druh stavby. Umožňuje dodatečné změny podle aktuálních potřeb i vnitřních panelů na základě požadavků na akustiku či osvětlení prostoru. Nabízí i možnost rozšíření filharmonie o venkovní scénu i aktivity ve veřejném prostoru. Budova tak může být domem rostoucím v čase,“ stojí v prezentaci.    Takhle by mohl vypadat jeden ze sálů v českobudějovické budově.
Takhle by mohl vypadat jeden ze sálů v českobudějovické budově.
Podle architekta Miroslava Vodáka má modulární výstavba své výhody i nevýhody a ve světě je řada povedených výsledků i poměrně náročných a reprezentativních budov.
„Otázkou je, nakolik je tato technologie vhodná pro stavbu většího koncertního sálu. Zpravidla tento koncept funguje dobře, pokud je konstrukce přiznaná a naplno využívá potenciál modulu a prefabrikace,“ upozorňuje Vodák.
Dodává, že zásadní otázky však nezačínají u samotné konstrukce, ale proč a kde se má stavět a co se od stavby očekává.
„Až po jejich zodpovězení můžeme mluvit o konkrétním projektu. Ideální variantou je vypsání architektonické soutěže. Ta dává možnost porovnat cenu stavby a její kvalitu,“ míní Vodák. Podle něj je ve městě několik míst, kde by modulární stavba mohla vyrůst - Senovážné a Mariánské náměstí, park Háječek, výstaviště nebo Čtyři Dvory.    Na Slavii nemá magistrát peníze
Zřizovatelem filharmonie je Jihočeský kraj, který už uvolnil peníze na rekonstrukci Koncertní síně Otakara Jeremiáše v Kněžské ulici, kde má orchestr sídlo. Hejtmanovi Jiřímu Zimolovi přijde Svobodův návrh zajímavý.
„Jsem ochotný se o tom bavit s městem České Budějovice. Jeho představitelé ale musejí jasně říct, zda dají zelenou Rejnokovi, nebo rekonstrukci Slavie. Všechny tři věci mít nemůžeme. Já osobně bych se přikláněl k obnově Slavie, na které by se kraj mohl i finančně podílet,“ říká Zimola.
Upozorňuje také na to, co by potom bylo s budovou koncertní síně v Kněžské ulici. „V tom případě by to byl zbytný majetek kraje. A je otázkou, kdo by si byl ochoten jej koupit,“ přemýšlí Zimola.    Zajímá vás dění v krajích?
Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.
Vedení Českých Budějovic zatím k návrhu Otakara Svobody žádné stanovisko nepřijalo.
„Přestavba Slavie, která by umožnila koncertní sál pro 500 až 600 lidí, je těžko uskutečnitelná. Z naší strany je to nefinancovatelné. V minulosti se spoléhalo na to, že se Slavie dostane na seznam památek zařazených k financování z IROP, což se nepodařilo. Tyto prostředky čerpat nelze,“ podotýká náměstek budějovického primátora Jaromír Talíř.
Sám má představu, že by se postavilo na Mariánském náměstí víceúčelové kulturní centrum, na které by se sehnaly zdroje z dotačních titulů.
„Tyto představy však nejsou zapracované do žádného strategického materiálu. Modulární stavba mi přijde zajímavá, ale je otázka, jestli by něco takového architekti pustili například na Mariánské náměstí. Až se bude třeba dělat zázemí pro nové otáčivé hlediště v Krumlově, tak tam by to bylo vhodné,“ míní Talíř. Dodává, že k projektu Rejnoka může jen potvrdit, že město stále drží pro stavbu pozemek ve Čtyřech Dvorech.
Antonín Kazil, předseda Jihočeské společnosti přátel hudby, upozorňuje, že Rejnok je stále ve hře.
„Do konce roku bychom měli mít zpracovanou projektovou dokumentaci ke stavebnímu povolení. Chystám se jednat s novou radou města,“ tvrdí Kazil. Dodává, že kontejnerová stavba se podle něj pro koncertní síň nehodí. „Koncertní sál by měl být kvalitně architektonicky ztvárněný. Nejsem si jistý, jestli to vůbec z kontejnerů jde.“
Otakar Svoboda teď čeká, jaké reakce jeho nápad vyvolá. „Sám nebudu a ani nemůžu rozjíždět nějakou akci. Když to město a kraj zaujme, tak bych začal shánět podporu a partnery,“ dodává.

OBRAZEM: Filharmonie začala s Jiřím Bártou, slibuje Peckovou i Šporcla

22.9.2015 Českobudějovický deník - Václav Koblenc

České Budějovice - Violoncellista Jiří Bárta byl hostem koncertu, kterým ve čtvrtek 17. září zahájila v českobudějovickém Metropolu sezonu Jihočeská komorní filharmonie (JKF).

Jihočeská komorní filharmonie (JKF) zahájila novou sezonu, hostem koncertu v Metropolu byl 17. září violoncellista Jiří Bárta. V nové sezoně nabídne JKF kromě abonentní řady A i cyklus B, v němž se představí Dagmar Pecková či Lenka Dusilová.Violoncellista Jiří BártaJihočeská komorní filharmonie (JKF) zahájila novou sezonu, hostem koncertu v Metropolu byl 17. září violoncellista Jiří Bárta. V nové sezoně nabídne JKF kromě abonentní řady A i cyklus B, v němž se představí Dagmar Pecková či Lenka Dusilová.Jihočeská komorní filharmonie (JKF) zahájila novou sezonu, hostem koncertu v Metropolu byl 17. září violoncellista Jiří Bárta. V nové sezoně nabídne JKF kromě abonentní řady A i cyklus B, v němž se představí Dagmar Pecková či Lenka Dusilová.

Ta nabídne v několika předplatitelských řadách zajímavá jména. V hlavním cyklu A s ní zahrají mj. houslista Jan Mráček, rakouský kontrabasista Dominik Wagner či Pavel Šporcl.

V abonentním cyklu B se orchestr věnuje přesahům z klasiky do jiných žánrů. Na konci října přijedou Lenka Dusilová, pianistka Beata Hlavenková a cellistka Dorota Barová. V prosinci zazní jazzové úpravy skladeb Bohuslava Martinů v podání Big bandu Gustava Broma, v březnu zazpívá Dagmar Pecková výběr z kabaretních písní Kurta Weilla, v květnu Ondřej Ruml písně V+W, v červnu zazní Balada pro banditu.
Dvě řady cílí JKF na rodiny s dětmi. Pokračuje v cyklu pro děti, který vede Lukáš Hurník, letošní novinkou je série hudebních divadélek, v níž se představí například Buchty a loutky, Divadlo Studna nebo Jiří Bilbo Reidinger.

Na řadu A jsou abonentky vyprodány, lístky se ale budou prodávat na jednotlivé koncerty. Na řadu B stojí permanentka 1090 korun.

Musikalische Huldigung an Europa

recenze Deggendorf ZDE

 

Mladí dirigenti debutují s Jihočeskou filharmonií

recenze Patrik Červák

Ve čtvrtek 25. června 2015 díky Jihočeské filharmonii, která přijela do rakouského Saltzburgu, mohli tři mladí absolventi oboru dirigování místní Universität Mozarteum vystoupit (někteří z nich poprvé) před publikem, ve svém dirigentském debutu. Čtvrtečnímu koncertu předcházely tři velmi náročné dny dvojitých zkoušek s nezkušenými a vystrašenými dirigenty, kteří vůbec poprvé v životě museli s orchestrem nacvičit každý jednu symfonii. Zkoušek se účastnil také jejich profesor Hans Graf, jenž však svým často despotickým chováním mnohé vystrašil.
V univerzitní koncertní síni Orchesterhaus Mozarteumorchester, kde bylo více místa pro filharmoniky než pro posluchače, vyčerpaná filharmonie s nervózními dirigenty provedla tři velmi náročné symfonie – první symfonii od Dmitrije Šostakoviče, třetí symfonii od Johannesa Brahmse a devátou symfonii od Antonína Dvořáka. Už jen program koncertu – tři symfonie za jeden večer – je obrovské sousto, na které si netroufají ani ty nejprofesionálnější evropská tělesa.
Profesor Graf před koncertem pronesl před nastoupeným orchestrem děkovnou řeč, ve které vyjádřil své potěšení nad tím, že se Jihočeská filharmonie rozhodla zahrát tento koncert. Jako první vystoupil jediný kubánský student saltzburgské university – Mario El Fakih Hernandez s Šostakovičovou první symfonií. Mario byl po právu zezačátku pln nervozity, avšak převládl jeho jihoamerický temperament, kterým strhl i hráče orchestru, jež technicky náročnou druhou a čtvrtou větu zahráli výborně, o klavíru, který Šostakovič do symfonie vložil, a kterého se ujala Barbora Brabcová nemluvě. Naopak v lyrické třetí větě těleso zpívalo v pozdně romantických, místy až Mahlerovských pasážích. Dirigent velmi často svými energickými gesty i vzezřením připomínal Venezuelana Gustava Dudamela, šéfdirigenta Losangelské filharmonie.
Po půlhodinové přestávce byla na programu Brahmsova třetí symfonie pod vedením italské studentky Silvie Vassalo Paleologo. Ta byla ze všech tří absolventů bohužel očividně nejslabší a i mezi posluchači panoval všeobecný názor, že si zvolila příliš obtížnou skladbu, kterou zatím nepochopila. Nervozita na ní byla znát po celou dobu vystoupení, gesta byla často nečitelná, mnohdy až hysterická, a tak se ve druhé větě mohlo zdát, že ani ona sama neví, co chce od svých pohybů, natož aby mohla něco vyžadovat od orchestru. Filharmonici si zcela určitě byli vědomi těchto problémů, avšak nedali nic znát a toto nadmíru komplikované dílo dohráli velmi kvalitně. Silvie totiž byla velmi křehká, a tak měla filharmonie navíc obrovskou zodpovědnost za to, aby toto Silviino první vystoupení s orchestrem nebylo také její poslední.
Jako třetí byla na programu Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka pod vedením další Italky Silvie Spinnato. Ta vypadala ze všech tří absolventů na dirigentském stupínku nejprofesionálněji – nezapřou se její sbormistrovské začátky. Avšak i výrazově zbytečně Dvořáka nepřeromantizovávala a volila rozumná tempa. V určitých místech byla schopna vytáhnout z orchestru hlasy, například u třetí věty u lesních rohů, které posluchače opět přesvědčily o tom, že devátá od Dvořáka se zkrátka nedá oposlouchat. Avšak ani u této poslední symfonie nebyla od orchestru slyšet únava, spíše naopak. Energie, kterou hráči do poslední skladby vložili, byla neobyčejná a po zaznění posledního tónu orchestr zaplavily dlouhotrvající mohutné ovace.
Jihočeská filharmonie měla na tomto koncertu nelehký úkol, kterého se však zhostila naprosto profesionálně. Mladým dirigentům pomáhala, jak jen mohla, bez nejmenší špetky arogance, která je u jiných orchestrů naprosto běžná, jedná-li se o spolupráci s dirigenty/nováčky.

GLOSA: Ruská houslistka Tatiana Samouil zvedla diváky ze židlí

2.6.2015 Českobudějovický deník - JAN BLÜML

Skutečnost, že vážná hudba a s ní spojený kulturní život nemá v jihočeské metropoli takovou tradici a rozsah, jako je tomu u jiných měst podobné velikosti, například Olomouce, je známa. Že by se však tento deficit nějak projevoval v síni Otakara Jeremiáše při pravidelných koncertech Jihočeské filharmonie, rozhodně nelze říci.

Atmosféru vzájemného souznění vnímavého publika s domácím orchestrem i hostujícími muzikanty by mohl nevelkému sálku často závidět i kdejaký populárně hudební klub. Řečené platí i v případě koncertu hlavního abonentního cyklu, jenž se konal 21. května a jemuž vévodila – i bez pomoci úvodního slova, respektive „truchlohry“ dirigenta Jana Talicha – výborná houslistka Tatiana Samouil.

Úvod koncertu naplňoval obecnou ideu cyklu, tedy hrát díla, jež vznikla během první světové války. A tak první skladbou byla tichá a melancholická Elegie pro smyčce „In Memoriam Rupert Brook“ (1915) od australského skladatele, ale i olympionika Fredericka Septima Kellyho. Jednoduché dílo obestřené aurou válečných tragédií bylo pěkným vstupem do hudebního večera; šlo navíc o skladbu nikoliv „profláklou“. Taková přišla vzápětí: interpretace sólového partu Koncertu pro housle a orchestr D dur od Čajkovského se ujala Ruska Tatiana Samouil a výsledek doslova zvedl diváky ze židlí. Široká škála virtuózních prvků včetně skoků, flažoletů atp., stejně tak elementů výrazových byla provedena precizně. Ani se nechtělo věřit snad až příliš naturalistickému Talichovu líčení následků nedávné interpretčiny autonehody se šrouby v zápěstí, operací hlavy atd. Že chtěl dirigent akcentem na tuto událost posílit tematický či koncepční rámec večera v podobě „ran osudu a lidské síly jim vzdorovat“, vyšlo najevo až v souvislosti se závěrečnou Mozartovou Symfonií č. 41 Jupiter.

Před jejím uvedením zmínil Talich řadu zajímavých informací o tvůrci i o díle, mimo jiné také to, že jde o skladbu kompozičně velmi rafinovanou. Pro někoho možná paradoxně potom zvolil docela „ďábelské“ tempo, v němž se racionální hříčky mozartovského intelektu s geniální hrou motivů na způsob fugy do jisté míry „utápěly v rozbouřeném moři“ smyčců, celkovém drajvu a expresi. To ovšem nemá být výtka, nýbrž pouze charakteristika Talichova temperamentního pojetí. Ostatně o tom, že podstatou Mozartovy tvorby není vyspělá kompoziční technika sama o sobě, ale zejména její služba výrazu a hudebnosti jako takové, dirigent také hovořil. A věřit 
v jedno ideální podání Mozartovy hudby by byla hloupost.

Autor je muzikolog

 

Cikánská fantazie přinesla emoce, orchestr hrál citlivě

16.3.2015 Českobudějovický deník - Markéta Králová - Hodnocení 80%

Nebývale vřelý dojem zanechal 12. března koncert Jihočeské komorní filharmonie (JKF), který posluchači odměnili dlouhým potleskem ve stoje. Pod názvem Cikánská fantazie se v budějovickém Metropolu představila romská kapela složená z cimbalisty Marca Pilla, houslisty Ivana Heráka, violisty Jánose Boxoló a kontrabasisty Aladára Sárközyho. Všichni prokázali, že svou etnickou hudbu plně ovládají. A to jak po skvěle zvládnuté technické stránce, tak výrazové: kapela dokázala udržet vysoké emoční napětí, aniž by sklouzla k lacinému patosu. Housle v rukou Ivana Heráka doslova zpívaly, Marco Pillo zvládl náročné party na výbornou. Stejně vysokou laťku udrželi i hráči na violu a kontrabas - dohromady tak kapela tvořila sehraný celek, který se vyrovnaně doplňoval.

Jak podotkl šéfdirigent JKF Jan Talich, romští hudebníci vynikli i nevídanou schopností improvizace, která hudebníkům čistě evropského střihu často chybí. Právě dirigent a houslista v jedné osobě Jan Talich, který večer provázel stručným a vtipným komentářem, se k romskému kvartetu s radostí připojil. S technickou bravurností provedl rumunské, ruské či maďarské písně a tance, i když do výrazové přirozenosti jeho romských spoluhráčů mu přeci jenom něco chybělo. JKF doprovázela cikánské melodie vhodně a citlivě, přestože by se pár chybiček našlo. Orchestrální aranžmá místy připomínalo rytmicky výrazné filmové melodie, jindy Uherské tance od Brahmse.

Ke slovu se dvakrát dostal i zpěv. Iveta Kováčová zaujala autorskou písní, jejíž romantický charakter seděl zpěvaččině hlasu více než předchozí energická varianta. A cimbalista Marco Pillo svým plným hlasem předčil i mnohé špičky českého popu. Cikánská fantazie přinesla příjemné emoční osvěžení a ukázku skvěle zvládnutého muzikantského řemesla.

Autorka je muzikoložka

 

RECENZE: Orchestr umí vzbudit pocit omamného přeludu

12.2.2015 Českobudějovický deník - Mikiláš Troup - Hodnocení 80%

České Budějovice - Jihočeská komorní filharmonie zahrála náročná díla i romantický hit.

Neobyčejně širokou stylovou škálu přinesl 19. ledna koncert z cyklu Inter arma silent musae Jihočeské komorní filharmonie (JKF). Zástupcem éry 1. světové války bylo Pět kusů pro orchestr A. Weberna z roku 1913, oblouk večera však sahal od Mozarta až k Petru Ebenovi. Přes zdání roztříštěnosti byl program vystavěn velmi promyšleně, posluchačům navíc v orientaci pomáhal komentář dirigenta Jana Talicha.

Velmi oceňuji odvahu zařadit na začátek dvě vynikající, hudebním jazykem naprosto rozdílné skladby 20. století. Pražské nokturno Petra Ebena je hluboká symfonická věta 
s mozartovskou tematikou, 
v níž se autor nesnaží evokovat radostnou polohu Mozartovy hudby, ale medituje nad bolestnou prázdnotou v srdci, 
o níž se Mozart zmiňuje v jednom dopisu. Díky introvertní neproniknutelnosti a souzvukové příkrosti je Nokturno jednou z posluchačsky nejnáročnějších Ebenových skladeb 
a publikum ho přijalo vlažně. Na vině nebyla interpretace: orchestr byl skvěle připraven 
a provedení se zdařilo včetně tektonické výstavby. Spíše se ukázala nutnost diváky k poslechu takových skladeb trpělivě vychovávat.

Úsměšky posluchačů

S podobnými rozpaky se setkalo i dílo Antona Weberna, přestože jej autor i interpreti vybrousili do nejmenších zvukových detailů. Důsledné užívání dodekafonie brání této hudbě 
v bezprostřední odezvě již sto let, avšak Webernova maximální úspornost, projevující se i v minutáži, činí z jeho děl skvělou průpravu k aktivnímu (bdělému) poslechu. Ke změně hudební informace tu totiž dochází doslova s každou notou. Zařazení Pěti kusů vnímám jako výborný didaktický tah JKF a přál bych si, aby ji úsměšky některých posluchačů neodradily.

Mozartovu Koncertu pro lesní roh a orchestr č. 3 Es dur, který provedl francouzský hornista André Cazalet, by 
v sólovém partu slušela větší elegance frází a měkčí témbr – skladba vyzněla poněkud syrově. Vkusně doprovázející orchestr se v častých nesouhrách třetí věty usvědčil z nedostatku přípravy a koncentrace.

Posluchačsky velmi přístupnou druhou část večera, sestavenou z děl francouzského pozdního romantismu, otevřela půvabná variační Pavana Gabriela Faurého a Saint-Saënsova Romance pro lesní roh. Závěr patřil jednomu 
z úhelných kamenů světové hudby, náladotvorné Předehře k Faunovu odpoledni Clauda Debussyho. JKF sice nedokázala vyvolat onen beztížný dojem, který skladba získá osvobozením od taktových čar a metrických schémat, ale opojné flétnové sólo a dobře odstíněné orchestrální barvy publikum zasáhly a navodily atmosféru omamného přeludu.

Koncert s výrazným romantickým nábojem připravila JKF 19. listopadu. Za řízení Stanislava Vavřínka zazněly tři skladby, které spojovala velká imaginativní síla, s jakou mimohudební (básnickou či přírodní) inspiraci přetvářejí do řeči tónů. Ačkoliv jediným dílem, které vročením a hudebním jazykem přímo reprezentuje epochu romantismu, byla Skotská symfonie, i skladby první půle se rozezněly lyrickou vroucností, zřetelně evokující romantické skladebné postupy.

První z nich byla elegická píseň Il Tramonto (Západ slunce) Ottorina Respighiho, zhudebňující italský překlad mystické básně P. B. Shelleyho o tragickém osudu milenců. Sólový part zpíval barytonista Pavol Remenár, pěvec s měkkým hlasovým fondem. Respighi je znám především jako autor oslnivých, brilantně instrumentovaných orchestrálních skladeb a jeden z prvních novodobých propagátorů renesanční a barokní hudby. 
V písni Il Tramonto ale jeho neostylová poloha zcela ustupuje vášnivým, expresivním tónům smyčcového orchestru a zjitřené citovosti vokální linky. Remenár ve skladbě uplatnil bohatý výrazový i dynamický rejstřík; některým frázím však chyběla významová pointa 
a nadužívání ztišeného hlasu (sotto voce) poněkud oslabilo hudební vrcholy. V orchestru mi vadila absence výraznější agogiky (přechodné odstupňování tempa – pozn. red.) a příliš patrná orientace na čtyřdobé schéma, která skladbě znemožňovala rozlít se v široký proud emocí.

 

Když Allegro burácí

Druhým číslem programu byly Kladské písně a balady Luboše Sluky z roku 1985, které JKF provedla za přítomnosti autora, v nové instrumentaci původně klavírního doprovodu. Zpíval opět Pavol Remenár. Tentokrát již jeho romanticky vláčný projev působil místy stereotypně, jistě také vinou malých kompozičních kontrastů mezi písněmi, kterým hutná orchestrální sazba s dominantní úlohou smyčců a neustále se opakujícími barevnými kombinacemi spíše ublížila. Barevná i tempová jednostrunnost, posílená sousedstvím se skladbou předešlou, poznamenala první půli dojmem jakési unylosti. Přes tyto výhrady patří Luboš Sluka 
k osobnostem české hudby 
a sklidil uznalý potlesk.

Druhou část večera vyplnila III. symfonie a moll Skotská od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Na jejím počátku stál autorův pobyt v Edinburghu a okouzlení tamním hradem. Skladba pak krystalizovala dlouhých 13 let a ve vývoji symfonické tvorby 19. století má velký význam. Stanislav Vavřínek inspiroval filharmonii k vášnivému výrazu, skvěle vyšla i slavná violoncellová kantiléna před reprízou 1. věty a scéna bouře. Škoda několika případů nesouhry mezi skupinami, kterých ale postupně ubývalo. Také s monumentální architekturou symfonie si orchestr poradil se ctí: Adagio připomenulo hrdinské zpěvy bardů a Allegro zaburácelo revolučním entuziasmem.

Učit se od nejlepších. Jihočeští filharmonici zvou žákům profesionály

31. 1. 2015 18:09, autor: ČT24

České Budějovice – Čeští konzervatoristé se zúčastní speciálního projektu Jihočeské komorní filharmonie. Ta jednou za půl roku přiláká světového sólistu, který povede hudební kurzy a bude se mladé žáky snažit vzdělat. Prvním hostem se stal první hornista pařížského orchestru André Cazalet. A co si myslí o tuzemských muzikantech? "Úroveň českých sólistů je velmi vysoká, česká jména se stále objevují mezi vítězi mezinárodních soutěží," uvedl. Šéfirigent Jan Talich jedná ještě s dalšími zahraničními sólisty. S většinou se dobře zná, proto také přislíbili, že po odehrání koncertu se z nich na několik hodin stanou i učitelé. Další na řadě je přední ruská houslistka Tatiana Samoui.

REPORTÁŽ ZDE

 

Kulturní událost roku na jihu Čech? Čtenáři zvolili první sochu Švejka

12. ledna 2015 Mladá fronta Dnes - Petr Kubát

Jihočeskou kulturní událostí loňského roku je odhalení sochy Švejka v Putimi. Rozhodli o tom čtenáři v anketě na iDNES.cz. Na druhém místě skončila proměna Jihočeské komorní filharmonie, třetí příčku obsadil koncert Jonase Kaufmanna na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově.

Dobrý voják z Haškova románu získal 318 hlasů. V obci na Písecku stojí od loňského srpna. Je to vůbec první Švejkova socha v Česku. Přitom ve světě už má třináct plastik.

„Máme z toho velkou radost. Od srpnového odhalení k nám proudí spoustu lidí a fotí se u sochy. V prvních týdnech se dokonce občas stály fronty na snímek,“ pochvaluje si starosta Putimi Petr Matouš.
Hlasování čtenářů iDNES.cz

1. Odhalení první sochy Švejka            318
2. Proměna Jihočeské filharmonie        245
3. Koncert Kaufmanna v Krumlově       186
4. Otevření Jihočeského muzea           150
5. Cena Knižního klubu pro D. Váchu    143
6. Výstava Jiřího Koláře v Egon Schiele   90
7. Výstava Umění ve městě                  89
8. Rusalka před otáčivým hledištěm       33
9. Změny v Jihočeském divadle             28
10. Výstava Alfonse Muchy v AJG            23

Upozorňuje, že lidé jezdí za švejkovskými motivy do Putimi dlouhodobě a vždy nějakou sochu či postavu vojáka hledali.

Bronzová plastika stála 410 tisíc korun a vytvořil ji jihočeský sochař František Svátek. Podle živého představitele Švejka Přemysla Kubišty, který byl v létě jedním z kmotrů díla, prý socha léčí bolavá kolena. „Stačí mu pohladit levou botu,“ naznačuje Kubišta.

Voják měří 180 centimetrů, váží 200 kilogramů, má na sobě uniformu. V obci sochu chtěli postavit už v roce 2008, plány však zhatily povodně. Nakonec ji především díky sbírce Sdružení přátel Putimi odhalili loni u příležitosti 100. výročí od vypuknutí první světové války.

Turisté najdou v Putimi i filmovou policejní stanici. Poznají ji podle cedule připomínající natáčení a repliky historické cedule c.k. policejní stanice. Naproti je kamenný most, přes který Švejk přecházel. Od dob natáčení snímku Poslušně hlásím s Rudolfem Hrušínským se téměř nezměnil.

Vedle Švejka má Putim velkou literární tradici i díky románu Jan Cimbura od Jindřicha Šimona Baara o stejnojmenném slavném místním sedlákovi. „Letošní letní slavnosti chceme spojit právě s Cimburou a zdůraznit selskou tradici Putimi. Chystáme závody v senoseči,“ dodává Matouš.

Filharmonie chystá další speciality

Druhé místo obsadila v anketě na iDNES.cz moderní proměna Jihočeské komorní filharmonie. Soubor pod novým ředitelem Otakarem Svobodou hraje na netradičních místech, spolupracuje s českými i zahraničními hvězdami popu, rocku i jazzu, změnil i celou prezentaci.

„Letos nás čekají výjimečné koncerty, například Porgy a Bess od Gershwina nebo jazzová mše Milana Hniličky. Největší událostí bude v létě provedení autentické verze chorálu Ktož sú boží bojovníci v revizi dirigenta Vojtěcha Spurného, který chceme uvést na oslavách založení Českých Budějovic a u příležitosti výročí upálení Jana Husa,“ nastiňuje Otakar Svoboda.

Glosa: Zpěv skřivana a lyrik z Vídně

6.12.2014 Českobudějovický deník - Markéta Králová (muzikoložka) - Hodnocení 80%

Houstista a šéfdirigent Jihočeské komorní filharmonie (JKF) Jan Talich vystoupil ve středu a čtvrtek v koncertní síni Otakara Jeremiáše jako sólista v doprovodu JKF. Jako další se představil rakouský dirigent a pianista Stephan Vladar, který zároveň celý koncert dirigoval. Jaká byla souhra orchestru a sólistů - dirigentů?

V první řadě je třeba ocenit zájem budějovických občanů o klasickou hudbu; oba dva koncerty byly dlouho dopředu vyprodané. Jan Talich se uvedl u nás málo prováděnou skladbou Ralpha Vaughana Williamse s názvem Lark Ascending (Vzlet skřivana). Autor začal skladbu psát těsně před vypuknutím první světové války, dokončil ji však až po návratu z bojišť ve Francii. V Talichově interpretaci měl posluchač opravdu dojem, že slyší skřivančí zpěv. Sólista dobře vystihl dlouhou melodii díla, kterou orchestr jemně doprovázel a dokresloval.

Po technické přestávce usedl ke klavíru Stephan Vladar, dirigent a pianista Vídeňské komorní filharmonie. V tomto případě řídil orchestr jako v dobách dřívějších přímo od klavíru. Třetí klavírní koncert Ludwiga van Beethovena zvládl vídeňský klavírista technicky suverénně, jeho prsty doslova pluly po klávesách. Výrazem se Stephan Vladar představil jako bytostný lyrik se zálibou v kontrastech. Beethovenovi dal romantický výraz; druhé větě koncertu dokonce vtiskl chopinovsky zpěvný charakter.

Nadšené publikum si vytleskalo přídavek v podobě Lisztovy Útěchy. Koncert zakončila Brahmsova druhá symfonie, která je pro svou radostnou náladu přirovnávána k Beethovenově šesté Pastorální symfonii. Rakouský dirigent toto poklidné dílo však opět neváhal zdramatizovat. Půvabně působilo také taneční zakončení první věty a nezklamala ani lyrická druhá věta. Místy nesourodě a rozpačitě zněla jen některá dechová sóla. Celkově dokázal Stephan Vladar dovést JKF k nadstandardnímu výkonu.

 

Vyhrajte vstupenky na koncert orchestru

13.11.2014 Českobudějovický deník

Sólista opery Slovenského národního divadla, barytonista Pavol Remenár je hostem dalšího koncertu Jihočeské filharmonie. Zazpívá 19. a 20. listopadu od 19 hodin. Zazní Kladské písně a balady od Luboše Sluky, lyrická báseň Il tramonto Ottorina Respighiho a Symfonie č. 3 a moll Skotská. Začátky v 19 hodin, lístky stojí 220 a 180 korun, čtenáři deníky je mohou vyhrtá. První tři, kteří dnes od 10 do 10.05 pošlou správnou odpověď na otázku S jakým slovenským zpěvákem hrál orchestr v říjnu, získají dvě vstupenky na středu.

 

Pivo? Zeptám se kluků z kapely, říká držitelka dvou Grammy

4.11.2014 Českobudějovický deník

Dala si lehkou colu a mile odpovídala na všechny otázky, ačkoli pár hodin předtím teprve přiletěla do Česka. "Bude to veselá i romantická show," říká americká jazzová zpěvačka Jane Monheit, která ročně absolvuje 100 až 200 koncertů a dnes od 19 hodin zazpívá s Jihočeskou filharmonií v českobudějovickém Metropolu. Včera měla 37. narozeniny.

Jak jste je oslavila?

Slavili jsme doma s rodinou, šli jsme do Disneylandu, mám to tam moc ráda.

Jaké jste měla povědomí o České republice, než jste přiletěla? Znala jste třeba Václava Havla?

Nevěděla jsem nic, ale ráda se o České republice něco dozvím. Jedna z nejlepších věcí na mé práci je, že se dostanu na různá místa. Jen mě mrzí, že s sebou nemám svého syna.

Tedy vám nic neříká ani pivo Budvar?

Ne, protože pivo nepiju, ale zeptám se kluků z kapely, jestli ho znají.

V Česku jste poprvé. Co rozhodlo, že jste přijala pozvání?

Je to vzrušující! Mám štěstí, že jako zpěvačka můžu poznat celý svět. Ale je pravdou, že mnoho Američanů cestování po světě nezajímá.

Jak bude vypadat váš koncert?

V první části zazní nejlepší písně z American Songbook, nejznámější americké písně 20. století. V druhé části bude pocta zpěvačce a herečce Judy Garland. Jako pro zpěvačku byla mou první hrdinkou a každé americké dítě zná film Čaroděj ze země OZ (Judy Garland v něm hrála Dorotku - pozn. red.).

Jak jste k jejím písním přistoupila? S pietou?

Je to jazzová show. Ona opravdu milovala jazz, byl součástí jejího života. Bude to velmi veselá show, plná swingu, ale první část koncertu s orchestrem bude více baladická a velmi romantická.

Jak často spolupracujete s orchestry?

Zpívám s orchestry několikrát do roka a jsou to mé oblíbené koncerty. Je úžasné být na pódiu obklopená tolika muzikanty.

Co pro vás bylo důležité ve vašich začátcích?

Když přijde velká šance, je důležité být připravený. V roce 1998, na obrovské jazzové pěvěcké soutěži, jsem skončila druhá. Bylo mi 20 let a vítězce šedesát čtyři. Byla jsem velmi mladá, dostala jsem hodně nabídek.

Máte dvě ceny Grammy. Jaký měly vliv na vaši kariéru?

Na Grammy byla nominována dvě má alba za aranže. Je to obrovksá čest, ale nezakládám svoji práci na cenách nebo názorech ostatních.

Jak se rodil váš vztah k jazzu?

Milovala jsem jazz od svého narození. Moje rodina včetně prarodičů milovala jazz. Zpívám jazz od dětství.

Jakou písničku vám zpívala maminka, když jste byla malá?

Písničku Jack, a kdybych ji teď začala zpívat, rozbrečela bych se a můj make up by byl pryč. Maminka má krásný hlas, teď zpívá mému synovi.

V čem se váš vztah k jazzu za ta léta proměnil?

Jak stárnete, můžete vyprávět mnohem víc příběhů. A když jsem se stala matkou, vstoupilo do mého života mnohem více lásky, o které teď můžu zpívat.

Nakolik je pro vás důležité, že koncert je skoro vyprodaný?

Je úžasné, když se to stane, protože je to dobré pro byznys. Každý chce vydělat peníze. Ale když přijde velmi málo lidí, což se občas stane, hrajeme stejně co nejlépe. I když poslouchá jen jeden člověk, je to stejně důležité, jako kdyby poslouchalo tisíc lidí.

 

Přiletěla, slavila a zazpívá

4.11.2014 Českobudějovický deník

JANE MONHEIT, americká hvězda romatického jazzu, jež byla dvakrát nominována na cenu Grammy, vystoupí dnes večer od 19 hodin v DK Metropol v Českých Budějovicích. Při mimořádném koncertu Jihočeské filharmonie zazpívá jazzové standardy a představí i svou novou desku, poctu slavné americké zpěvačce Judy Garland. Dalšími jejími vzory jsou Ella Fitzgerald či Sarah Vaughn. Jane Monheit je rodačkou z newyorského Long Islandu, pochází z hudební rodiny. "Bude to veselá i romantická show," říká o dnešním koncertu zpěvačka, která včera na jihu Čech oslavila 37. narozeniny. Čtenářům Deníku věnovala svůj podpis.

 

Američanka Jane Monheit zazpívá v Metropolu

4.11.2014 MF Dnes

Slavná americká jazzová zpěvačka Jane Monheit vystoupí dnes za doprovodu Jihočeské komorní filharmonie v divadelním sále budějovického Metropolu. Je to její vůbec první koncert v České republice. "První část za doprovodu orchestru bude více baladická, ve druhé vystoupím se svým triem. Představíme letošní novinku, desku Hello Bluebird, která je poctou mé hrdince, zpěvačce Judy Garland," říká Jane Monheit, která včera oslavila 37. narozeniny. Do Čech přiletěla po obědě, odpoledne se ubytovala v Hotelu Budweis. Z jihu Čech zamíří zítra do Španělska. Zpěvačka bývá svým projevem a věhlasem řazena po bok Norah Jones, její dvě desky byly dvakrtá nominované na Grammy. Začátek dnešního koncertu je v 19.00 hodin. Včera večer na něj zbývalo pouhých pět lístků.

 

Jane Monheit poprvé v Česku

3.11.2014 Českobudějovický deník

AMERICKÁ jazzová zpěvačka Jane Monheit zazpívá zítra od 19 hodin se svým triem a za doprovodu Jihočeské filharmonie v divadelním sále budějovického DK Metropol. Zazní písně z alba The Heart of the Matter, pocty muzikálové zpěvačce Judy Garland, a výběr písní z American Song Book. V Česku zazpívá držitelka dvou Grammy poprvé, dnes zde oslaví 37. narozeniny.

 

Děti řádily ve filharmonii, nejvíc je lákaly bubny

24.října 2014 Českobudějovický deník

MAMI, VIDÍŠ? To ještě hráči orchestru nezažili. Když končil středeční koncert Jihočeské filharmonie pro rodiny, pozval dirigent Jan Talich děti, aby si zkusily na nástroje zahrát. Nadšeně jich tam vběhlo kolem třiceti; nejdelší se stála na bicí, tympány, violoncello a violy. "Mami, viděla´s, jak jsem bubnoval?" ptal se pak v šatně se zářícíma očima jeden z kluků. Koncert připravil skladatel Lukáš Hurník, který strukturu vysvětlovat i pomocí modelu auta. Během večera si k sobě bral děti, s nimiž dirigoval. Hrál se Bachův Air, Mozart nebo skladba Mendelssohna - Bartholdyho, na níž skladatel ukazoval práci s rytmem.

 

Koncert pro děti půjde do 25 škol

22.10.2014 Českobudějovický deník

Jihočeská komorní filharmonie dnes zahájí cyklus pro děti a rodiče, který připravil Lukáš Hurník, skladatel a šéfredaktor Českého rozhlasu Vltava. První koncert s názvem Z čeho je hudba udělaná začíná dnes od 18 hodin. Novinkou je, že ve čtvrtek od 10 hodin bude jeho repríza online  přenášena do 25 jihočeských škol, které projevily zájem. "Je to první přenos. Pokud se osvědčí, budeme pokračovat postupně pro celou republiku s dalšími koncerty," řekl ředitel filharmonie Otakar Svoboda. Další díly tohoto cyklu budou 12. listopadu, 21. ledna, 25. února a 25. března.

 

Kdo byl tehdy už na světě? Začal Hammel Baladu o smutnom Jánovi

18.10.2014 Mladá Fronta Dnes - Petr Kubát - Hodnocení 90%

"Medulienka má dnes 44 roků. Ta paní, o které písnička je, už 64," hlásí Pavol Hammel z pódia. Diváci zatím odměňují velkým potleskem jeho stejnojmennou slavnou píseň.

V podobném duchu se neslo celé čtvrteční vytoupení Pavola Hammela v divadelním sále českobudějovického Metropolu.

Koncert začal chvíli po sedmé hodině. Hned po prvních tónech potěšil čitelný zvuk. Doprovodná kapala pod názvem Prúdy nastoupila v sestavě sólová kytara, klávesy, kontrabas, bicí a perkuse. Nutno podotknout, že se starými legendárními Prúdy už má společné jen jméno. Po pár taktech přišel v černé košili a džínách k mikrofonu Hammel, hodil úsměv na spolukráče a hrábl do akustické kytary, kterou měl proklatě nízko. Typické brýle, knír rozevláté vlasy, sebevědomý projev, čistý hlas, krásná intonace. Hammelovi bude v prosinci 66 let, ale pořád zpívá jako zamlada.

Pro spoustu fanoušků přišel vrchol večera hned se čtvrtou písničkou, když Hammel spustil Medulienku. Po skončení zabrousil do úplné prehistorie Prúdů s Baladou o smutnom Jánovi z roku 1968. "Kdo byl tehdy už na světě?" ptal se v úvodu.

Po chvíli došlo i na povinnou Učitelku tanca, Hammelův nejznámější, pojpopovější a v textu celé tvorby spíše slabší song. Bylo vidět, že Hammel píseň hraje hlavně z povinnosti k divákům, kteří se jí několikrát dožadovali.

Po krátké přestávce vyměnil Hammel košili za zelené tričko a sako a přivítal Jihočeskou komorní filharmonii, kterou tentokrát vedl dirigent Votěch Spurný. Úvodní meditativní kus oživila zpěvem Andrea Zimányiová, která se pak na scénu ještě dvakrát vrátila. Orchestr příjemně podkresloval kapelu, výrazně nedominoval, často zněly nástroje unisono.

Vrcholem druhé části byla skladba Smutná ranná električka z kultovnho alba Zelená pošta z roku 1972. Tento skvost tehdy natočil Hammel s Mariánem Vargou, hostoval na něm i kytarista Radim Hladík. Klíčové Vargovo sólo na hammondky zahrál v Budějovicích na piano Vít Pospíšil. Celé vstoupení vygradovalo dvěma přídavky.

Byl to výjimečný večer. Hlavně díky Hammelovu charizmatu, jeho silným písním a skvěle šlapající kapele. Přítomnost filharmonie byla navíc příjemným zpestřením.

Učitelka tanca s filharmonií

10.10.2014 Českobudějovický deník

Poprvé v České republice přestaví Pavol Hammel verze svých hitů pro kapelu Prúdy a orchestr. S Jihočeskou filharmonií je zahraje v českobudějovickém Metropolu 16. října od 19 hodin. Zazní Medulienka, Učitel´ka tanca či Dnes už viem. Koncert natočí Český rozhlas, záznam vyjde na CD. Vstupné činí 290 a 220 korun.

 

Kdo má rád táhlé romantické melodie, zajásal a zaplakal

29.9.2014 Českobudějovický deník - Pavel Cígler - Hodnocení 70%

Tento koncert Jihočeské filharmonie mohl mást názvem West Side Story. Nešlo totiž o vlastní muzikál, ale o komponovaný večer, který spojilo téma milostného příběhu Romea a Julie. Téměř plnému hledišti, vytvořenému 25. září v pavilonu Z českobudějovického výstaviště, to sdělil vyčerpávajícím úvodem včetně obligátního citátu ze Shakespeara dirigent Jihočeské filharmonie Jan Talich.

Kdo má rád táhlé romantické melodie, zahrané náležitě procítěně a závažně, ten jistě zajásal či zaplakal dle svých obvyklých reakcí. Na druhou stranu, kdo čekal dynamičnost a hravost, která se objevuje v muzikálu, podle něhož se koncert jmenoval, byl asi trochu zklamán. Způsobilo to pravděpodobně hned několik hledisek. Písně z West Side Story byly vloženy mezi rozsáhlejší pasáže ze starších skladeb a ty, s výjimkou scény z Prokofjevova baletu Romeo a Julie, dosti ukolébaly náladu (Čajkovského koncetní předehra Romeo a Julie a hlavně intermezzo z Deliusovy opery Romeo a Julie na vsi).

Dále - tempo některých pasáží z muzikálu mi přišlo poněkud pomalejší. America, hrána pouze instrumentálně, zněla trochu hluše. Ostatně fakt, že zpěv obstarávali, ač výborně, pouze dva sólisté, též přispěl k vymyzení části náboje West Side Story, stejně jako absence taneční složky. Repertoár se tím pádem omezil výhradně na milostné písně a orchestrální pasáže.

Co se týče zázemí - pavilon Z bohužel není zvukově nejoptimálnější stavbou. Ať už to bylo nazvučením či prostorem, slyšel jsem často silněji fagot či harfu než sólisty. Na druhou stranu nelze orchestru ani sólistům, snad kromě několika drobných nesouladů, mnoho vyčíst. Výborný náboj u orchestru měl například zmíněný Prokofjev. Procítěný projev obou sólistů se dobře hodil k milostným písním a duetům. Vše bylo profesionální a celkový dojem tudíž ani nemohl být špatný.

Auto je muzikolig

 

Filharmonie natočí Učiteľku tanca, osloví i dceru Raviho Shankara

16.9.2014 Českobudějovický deník - Václav Koblenc

České Budějovice - Jihočeská filharmonie plánuje společné CD s Pavolem Hammelem, koncerty pro děti bude přenášet po internetu.

České Budějovice – Překvapili, když s dirigentem v dresu hráli Piráty z Karibiku na zápase HC Motor. A další nápad se jeví jako sci-fi: turné po Indii, s dcerou Raviho Shankara, spolupracovníka Beatles, a k tomu melodie z bollywoodských filmů. Jihočeská filharmonie (JF) navíc plánuje album s Pavolem Hammelem 
a zjazzované skladby Bohuslava Martinů. I klipem z lipenské Stezky korunami stromů ředitel orchestru Otakar Svoboda dokazuje, že se snaží víc než jen zalíbit.

Skladbu pro JF napíše Amit Chatterjee, Ind žijící v Česku, který hrál s Joe Zawinulem 
v jedné ze sestav kapely Weather Report. Pro filharmoniky složí dílo, kde se potká symfonická hudba s indickou, se sitáry či perkusivními nástroji tably. Premiéra by měla být za rok, dirigovat bude další Ind, Debashish Chaudhuri, jehož manželkou je českobudějovická pianistka Jana Tůmová. Vznikne 
i deska.

„Bavili jsme se také o sitáristce Anoushce Shankar. Chtěl bych Indii oslovit, připadá mi, že je to země, do které se nikdo nehrne. Amit nám nabízel, že bychom jeli do Kalkaty… Obrátit se na ambasádu, jestli by neměli zájem předvést, jak hrajeme jejich hudbu, mohlo by z toho být turné. Láká mě Bollywood, vzít nějaký jejich film, jsou to slaďáky, přearanžovat je pro orchestr, mohly by zapůsobit,“ říká Otakar Svoboda.

Otakar Svoboda, ředitel Jihočeské komorní filharmonie.Z neklasických plánů je nejblíž koncert a album s Pavolem Hammelem, zahrají spolu v říjnu. Deska, na níž budou jak hity typu Medulienka, tak hudba, kterou bratislavský rodák složil pro balet Slovenského národního divadla, se objeví na trhu do Vánoc.  Koncert natočí Český rozhlas České Budějovice, vyjde ve firmě Radioservis. Půjde o průřez od písní s kapelou Prúdy až po současnost.

„Pavola Hammela mám rád od mládí, považuji ho za moc zajímavého muzikanta. Bude to pamětnický večírek a věřím, že Medulienka nebo Učiteľka tanca s filharmonií 
v zádech může působit docela příjemně. Obecně se domnívám, že slovenská pop music je lepší než česká: kdyby žil Dežo Ursiny, pozvali bychom ho,“ říká ředitel JF, který by chtěl každý rok natočit jedno přesahové album.

Jihočeská filharmonieVznikla v roce 1981, do konce 80. let zde působil jako šéfdirigent Jaroslav Vodňanský. Posledních šest let je šéfdirigentem Jan Talich. Zahraniční kritika oceňuje plný a barevný zvuk orchestru. Od 1. ledna 2014 je ředitelem JF Otakar Svoboda (snímek), vystřídal Vlastimila Ochmana, který v září za nejasných okolností rezignoval. Letošní rozpočet JF je asi 
22 milionů korun, většinu peněz dává Jihočeský kraj, zřizovatel orchestru.

Rodí se rovněž premiéra původní verze České mše vánoční, kterou z archivních pramenů sestavil Vojtěch Spurný. Příští rok chce JF ještě zjazzovat skladby Bohuslava Martinů, k čemuž spojí síly 
s Vlado Valovičem, dirigentem orchestru Gustava Broma. Filharmonii čeká i zajímavá festivalová sezona: zahraje na českokrumlovském MHF, na Smetanově Litomyšli, akci České doteky hudby a jedná o koncertě na Colours of Ostrava.

Košaté plány JF budí pochopitelně i negativní reakce.  Posměch sklidil Otakar Svoboda za myšlenku hrát s dechovkou, ostrá slova slyšel za nápad zrušit koncert k výročí druhé světové války a ani zviditelnění při hokeji se všem nelíbilo. Muzikolog Jan Blüml je ale názoru, že šíře záběru 
JF je potřebná.

Pavol Hammel zahraje v sezoně 2014 - 2015 s Jihočeskou filharmonií.„Existuje studie o regionálních orchestrech, která je porovnává s těmi velkými, 
a rozmanitost je u regionů zásadní. Nejde jen o to držet na špičkové úrovni Beethovena. Mně se to líbí, zjazzovat Martinů je dobré, ještě kdyby se filharmonii povedla avizovaná spolupráce s Keithem Emersonem (britský rockový klávesista a skladatel – pozn. red.).  Jsou to dobré nápady, seriozní nabídka, žádné podlézání, jak ředitele osočují,“ zhodnotil Jan Blüml.

S digitální dobou se mění 
i cyklus JF pro rodiny s dětmi. Pět hravých pořadů připraví Lukáš Hurník, přičemž ten pilotní, 22. října, půjde přenosem do škol. „Generálku pošleme po internetu, natočíme ji na tři kamery. Jestli se to povede, budeme přenášet všech pět koncertů,“ slibuje Otakar Svoboda.

Miniglosa: Filharmonie v době reklamníPočkej, kde že to hráli? Jak jako na hokeji? nechápal kamarád Ondra, když jsem mu líčil, jak na sebe dirigent Jan Talich natáhl dres a filharmonici si střihli minikoncert 
v Budvar aréně na začátek hokejové sezony. Paf z toho byli ostatně i kolegové ze sportovní redakce našeho listu. Zkraje léta zase orchestr překvapil turisty, když na Stezce korunami stromů natáčel klip, přičemž Jiří Šlechta vezl cello lanovkou jen tak, bez futrálu.

Jihočeská filharmonie zahrála před prvním zápasem Motoru České Budějovice v nové sezoně.Jihočeská filharmonie (JF) je letos vidět, jak dlouho nebyla. Taková je doba reklamní a budiž tato snaha novému řediteli přičtena k dobru, jakkoli je nutné zmínit, že dostal od kraje víc peněz než předchozí vedení. Nápadů má Otakar Svoboda tolik, že by je mohl prodávat, a že se JF dostala na titulní strany novin 
i do Radiožurnálu, se cení. Filharmonii modelu 2014 fandí i Dušan Vančura, legenda ze Spirituál kvintetu…

Zatím zůstávají dvě ale. Prvním je mizerné ozvučení, na které orchestr doplatil nejdřív při českobudějovické show Vltava žije a potom na hokeji. Šetřit na zvukařích se nevyplácí. A kontrolka stále bliká při vzpomínce na události podzimu 2013: jméno Otakara Svobody se vynořilo víc než měsíc před výběrovým řízením. Hned poté, co vešlo ve známost, že ředitel Vlastimil Ochman rezignoval… Jestli ale klapne indické turné, bude mu jistě definitivně odpuštěno.

Glosa: Filharmonie sršela v Metropolu hudebním humorem

11.9.2014 Českobudějovický deník - Jan Blüml - Hodnocení 80%

Jihočeská filharmonie vstoupila do své 34. sezony v duchu zásady nevážně a hravě. Ne že by se před zaplněným divadelním sálem Metropolu během úterního večera hrála nějaká pop music, vůbec ne! Na repertoáru byla díla více či méně věhlasných skladatelů vážné hudby. Některá z nich však sršela hudebním humorem tak, až rozpálené publikum hledalo spásu v pochvalném pokřiku bravo. Řeč je především o výstupu izraelského houslisty Hagaie Shahama, jenž za doprovodu filharmonie dvěma technicky náročnými virtuózními kusy od maďarského skladatele Jenö Hubaye uzavíral první polovinu koncertu. Efektní dílka s řadou fórů v podoě flažoletové hry, ďábelského trylkování tempových a metrických změn byla dobrou dramaturgickou volbou. Poněkud agresivně hrajícímu Shahamovi obě skladby sedly, podání bylo působivé a strhující.

Méně se houslista osvědčil v kompozici Ernesta Blocha Baal Shem - Tři obrazy z chasidského života, kde se silová hra sólového nástroje trochu bila s klidnějším a meditativním charakterem kompozice. Ač se to na prní pohled nemusí zdát, udržet napětí v relativně statickém díle typu Baal Shem je složitější než zdolat úskalí přímočarých virtuózních běhů. Že by se to Shahamovi během večera zcela podařilo, nelze říci. Naléhavost či dramatičnost židovských koloratur by se snad slušelo lépe řešit propracovanější agogikou, respektive načasováním a nikoliv trochu prvoplánovou dynamikou.

Úvodní koncert sezony rámovala díla velikánů. Jako první zazněla Předehra na hebrejské téma Sergeje Prokofjeva, která předznamenala židovský či spíše orientální ráz první poloviny večera. Jako poslední pak Symfonie č. 4 A dur "Italská" Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

Jihočeská filharmonie pod vedením Jana Talicha se v líbivých orchestrálních dílech ukázala jako kvalitní těleso, které má výraz.

Autor je muzikolog

 

OBRAZEM: Motoru zahrála filharmonie. Dirigent se oblékl do dresu

9. září 2014 Jindřichohradecký deník - Jaroslav Sýbek

České Budějovice - Do nové sezony vstoupily v pondělí společně druholigový HC ČEZ Motor České Budějovice a Jihočeská filharmonie. Proč nespojit hudbu s ledovou plochou? Před prvním utkáním proti Jihlavě zahrála filharmonie v Budvar Aréně jeden ze Slovanských tanců a skladbu z filmu Piráti z Karibiku. Dirigent Jan Talich se dokonce oblékl do dresu.

Jihočeská filharmonie zahrála před prvním zápasem Motoru České Budějovice v nové sezoně.Jihočeská filharmonie zahrála před prvním zápasem Motoru České Budějovice v nové sezoně.Jihočeská filharmonie zahrála před prvním zápasem Motoru České Budějovice v nové sezoně.Jihočeská filharmonie zahrála před prvním zápasem Motoru České Budějovice v nové sezoně.
Dalších 4 fotografie

„Byl jsem zvědavý, jak spojení filharmonie a hokeje, což je v Českých Budějovicích poprvé v historii, dopadne. Byla to nádhera, moc se mi to líbilo," chválil si prezident klubu ČEZ Motor ČB Roman Turek.

Přidal se k němu i generální manažer Stanislav Bednařík. „Já jsem sportovní i kulturní člověk, mně se ten nápad líbil hned od začátku. Krásně se všechno povedlo a jsem rád, že spojení hudby a sportu ocenili i diváci."

Bohužel, po konci zápasu už tolik radosti v jihočeských hokejových srdcích nebylo, Motor prohrál s Jihlavou 1:4.

VIDEO: Filharmonie hrála v korunách stromů, muzikanti vyjeli lanovkou

2. září 2014  - Idnes - MF DNES , Linda Stárková

Jihočeská komorní filharmonie si zahrála pod otevřeným nebem v nadmořské výšce tisíc metrů na vyhlídkové věži Stezky korunami stromů v Lipně nad Vltavou. Z netradičního koncertu vzniklo video, které má lidi nalákat na koncerty vážné hudby.

Myšlenka natočení podobného videa ležela řediteli Jihočeské komorní filharmonie Otakaru Svobodovi v hlavě již od doby, kdy letos v lednu nastoupil do funkce.

„V zahraničí nejsou podobná videa, kde orchestr hraje na zvláštním místě, ničím neobvyklým,“ řekl Svoboda. V kraji je podle něj rozhodně víc zajímavých míst, ale Lipno vyhrálo díky výhledu na jezero a Šumavu.

Koncert na dřevěné vyhlídkové věži představuje filharmonii v jiném, méně formálním světle. Někteří hudebníci vyšli na stezku pěšky, jiní vezli své nástroje na lanovce. Velké tympány dopravil na stezku traktůrek.
V pátek zahrají u Vltavy, v pondělí na hokeji

Aby mohl orchestr zahrát skladbu od Antonína Dvořáka, čekalo se hlavně na dobré počasí. Přestože na stezce nebylo mnoho lidí, odměnili umělce potleskem. „Chceme se představit i lidem, kteří obvykle do koncertních sálů nechodí,“ vysvětlil Svoboda.

Hráči orchestru ale rozhodně nebudou po zbytek roku zavřeni uvnitř koncertních sálů. „Chceme jít ven, mezi lidi. Ostatně v Českých Budějovicích chybí odpovídající a dostatečně reprezentativní sál,“ povzdechl si Svoboda.

Hned v pátek vystoupí soubor na festivalu Vltava žije, v pondělí dokonce zahájí utkání první hokejové ligy v budějovické Budvar aréně. Hokejovým fanouškům zahrají svižnějšího a důrazného Dvořáka a také píseň z filmu Piráti z Karibiku.

Filharmonie by se na Lipno příští rok ráda vrátila. Tentokrát na plovoucí ponton přímo na jezeře, odkud by hudebníci zahráli nejen pro ty, kteří v lipenské Marině tráví letní dovolenou.

Zdroj: http://budejovice.idnes.cz/jihoceska-komorni-filharmonie-hrala-na-stezcekorunami-stromu-pbg-/budejovice-zpravy.aspx?c=A140902_165031_budejovice-zpravy_khr

Síly se nemají tříštit, ale spojovat, tvrdí nový ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda

2. září 2014 - Český rozhlas - Eva Kadlčáková

Spojení, fúze, prolínání – to jsou termíny, které se ve slovníku nového ředitele Jihočeské komorní filharmonie Otakara Svobody teď vyskytují snad nejčastěji. Myšlenka, se kterou přednedávnem do Českých Budějovic přišel, je oživit zdejší hudební scénu propojením klasiky s moderními, ale zároveň kvalitními žánry. Už si vyzkoušel spojení filharmoniků s Anetou Langerovou, chystá spolupráci s Janou Kirschner, přijede Pavol Hammel.
Přehrajte si celý příspěvek

Jihočeská lokálka chce jeho příměrem opustit úzkokolejku a jako expres se rozjet po širokorozchodné trati. Dvořákem a Piráty z Karibiku zahájí hokejovou sezónu Motoru České Budějovice. Není to už trochu vykolejení?

„Není. Filmovou hudbu hrají symfonické orchestry po celém světě. Pražský FOK Piráty z Karibiku zahajoval svou jubilejní osmdesátou sezónu. Proč bychom my nemohli takto zahájit naši 34. a zároveň tu prvoligovou? Není to vybočení, za které bychom se měli stydět. Navíc v Českých Budějovicích z mého pohledu chybí celkové zaměření se na popularizaci města, a to nejenom jeho kultury, ale třeba i sportu. A já jsem toho názoru, že síly bychom neměli tříštit, ale spojovat.“

Filharmonie, která je zatím z nejmenších v republice, by se pod vedením Otakara Svobody měla rozrůst i co do počtu hráčů. Spěje ke čtyřicítce a zároveň ke změně a zkrácení svého názvu: Jihočeská filharmonie. „Charakteristika komorní nás limituje, jako skutečná filharmonie si budeme moci dovolit větší projekty, větší rozmach, i směrem do zahraničí.“

Chceme patřit mezi velké orchestry

Expandovat by chtěl Svoboda i do prostoru: „Nemáme kde hrát větší věci – s větším počtem diváků a díla hlučnější ze své podstaty. Naše působiště, koncertní síň Otakara Jeremiáše – což je název, který bych mimochodem chtěl také změnit a zestručnit, nevyhovuje kapacitou. Výstaviště není klasické prostředí, Metropol je přespříliš archaický prostor. Kaplického Rejnoka podle mých informací zastupitelstvo odmítlo a navíc je naddimenzovaný, koncertní síň pro patnáct set lidí České Budějovice neutáhnou. My bychom chtěli pořádný, hezký sál, jaký tady zatím není.“

Novinky - programové, pojmové i vizuální – doufá Otakar Svoboda, že publikum postupně přijme. „Máme abonentní řadu A, která zůstává klasická a je postavena jako velmi kvalitní, jděte proto na řadu A, nic neriskujete. Ale máme také řadu B, která je více experimentální. Zkuste ji, třeba i ta vás zaujme. Čili přijďte se podívat na zahajovací koncert sezóny s houslovým virtuosem Hagaiem Shahamem, ale i na budějovickou náplavku na projekt Vltava žije, kde budeme vystupovat pod světelnou show. To jsou dvě krajní polohy, mezi kterými se chceme pohybovat. Všechny velké orchestry to dělají a my chceme patřit mezi ně.“

Nejsme tučňáci ve fracích, říká šéfdirigent jihočeské filharmonie

Carnegie Hall, Theatre de Champs-Elysée, Rudolfinum... Stezka korunami stromů. Jan Talich už vystoupil na světových scénách, ale mezi větvemi orchestr ještě nevedl. Známý houslista a dirigent před pár dny natáčel s Jihočeskou komorní filharmonií propagační video na vrcholku Kramolína u Lipna.

„Bylo to asi nejvyšší místo, kde jsem kdy vystoupil. Byl to hlavně hapenning, kterým chceme vyjít vstříc našim posluchačům. Nemusí se bát přijít na koncert. Nejsme neproniknutelní tučňáci ve fracích, ale úplně normální kluci a holky,“ usmívá se 47letý Talich.

Upozorňuje, že v Evropě jsou vystoupení na netradičních místech mnohem častější. Stejně jako přesahové koncerty do jiných žánrů, kam nyní začíná směřovat Jihočeská komorní filharmonie pod vedením nového ředitele Otakara Svobody.

„Zpřístupnění neznamená polevit v repertoáru ani rozmělnění kvality. Když se podíváte do programů světových filharmonií, najdete tam z 50 procent přesahové věci. Samozřejmě ale základem je klasika,“ říká Talich. V příští sezoně filharmonie doprovodí pod jeho vedením například americkou jazzovou zpěvačku Jane Monheit.

Jako kluk nenáviděl cvičení

O směřování malého Jana už rozhodlo asi jeho jméno. Prastrýc Václav Talich byl jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století. Otec Jan zase houslista a později violista, houslistka je i jeho matka. „Jako dítě jsem nenáviděl cvičení. To asi každý. Jen zázračně děti jako například Yehudi Menuhin v pamětech vzpomínají, jak se na cvičení těšily. Se mnou navíc trénovali rodiče. Začalo mě to víc bavit až na konzervatoři,“ vzpomíná Talich.

Kdyby nakonec nevystudoval HAMU v Praze, možná by z něj byl matematik, nebo truhlář, či řezbář. „Hodně mě bavila matematika. Také mám rád práci se dřevem. Můj sen je mít doma dílničku s frézkami a vyrábět si blbosti ze dřeva. Jen si musím dávat pozor na prsty,“ přemýšlí.

Od svého prastrýce i otce si vzal především perfekcionismus. „Oba se snažili dát vždy do vystoupení maximum. I já za chci za každých okolností odvést co nejlepší práci, ať je to koncert pro pár lidí, nebo v prestižním sále. Nikdy nevíte, kdo v publiku sedí,“ říká.

Jeho otec založil už na konzervatoři se svými spolužáky v roce 1964 Talichovo komorní kvarteto. Jan Talich do něj nastoupil v roce 1997 a převážně díky tomuto souboru se podíval na nejprestižnější místa, jako je Carnegie Hall, a plnil si spoustu snů.

Pořád má trému

V poslední době má v ruce však častěji taktovku než housle. Už od roku 1992 vede svůj Talichův komorní orchestr a od sezony 2008/2009 je šéfdirigentem Jihočeské komorní filharmonie. „Nedovedu si však představit, že bych někdy housle navždy odložil. Už však nemám moc času na cvičení. Muzikanti si dělají legraci, že komu už se k stáru nechce cvičit, tak začne dirigovat.“

Přiznává, že má občas stále trému. „Dá se to obejít častějším vystupováním a praxí. Jako houslista už mám fígl, jak začít koncerty, když se mi třese ruka. Je třeba volit správný smyk po strunách, radím studentům. Ale tréma je strašná věc. Jeden z mých učitelů kvůli ní dokonce musel přestat vystupovat, jak ho to ničilo,“ vzpomíná.

Jan Talich hraje na housle z 18. století z dílny Gagliana a Stradivariho. Vzácné historické kousky potřebují při cestování i speciální péči.

„Je to, jako když převážíte starožitnost. Nesmíte je nechat v autě jak kvůli zlodějům, tak kvůli horku. Klimatizace zase vysušuje, venku je vlhko a nástroj se hýbe. Nejvíc mi bylo houslí líto, když jsme hráli v Americe. V Oklahomě bylo minus 15 stupňů, druhý den jsme přeletěli do Miami, kde bylo 25 stupňů nad nulou. Dřevo na to není zvyklé. Když cestoval Paganini, tak jel někam vlakem týden a nástroj si zvykl. Pravidelně jsem jezdil z Ameriky s rozlepeným nástrojem,“ líčí. Když se ho ptám, jakou skladbu by si zahrál, kdyby měl úplně poslední možnost, dlouze přemýšlí. Nakonec ale jasně volí Antonína Dvořáka.

„Jako dirigent bych si dal Dvořákovu symfonii a jako houslista některý z jeho kvartetů,“ míní.

Přiznává, že doma i v autě klasiku vůbec neposlouchá. Raději si pustí jazz, country, má rád spirituály. Na koníčky mu moc času nezbývá, ale rád ochutnává vína. „A hodně ujíždím na košilích. Když hrajeme v cizině, tak pořád nějaké kupuji, ale teď mě takhle úchylka trochu přešla,“ dodává.

 

Řeka nese ponton pro vodní múzy

3.7.2014 - Českobudějovický deník

Chladivá řeka a libé tény, to je série koncertů Múzy na vodě na slepém ramenu Vltavy v Českých Budějovicích. Předevčírem diváci slyšeli Jihočeskou komorní filharmonii a Marka Novotného Quintet, včera koncert swingového orchestru Václav Marek a His blues Star. Dnešek ve 21.30 hod. nabídne poezii a šansony s Michalem Horáčkem, zítra se publikum naladí na nejkrásnější scény z českých oper v podání souboru Jihočeského divadla. Sobota bude patřit baletu a program uzavře v neděli koncert Leony Machálkové. Hudební produkce se koná na plovoucích pontonech.

 

Noty drží. A dolů pojedeš po tobogánu

1.7.2014 - Českobudějovický deník - Václav Koblenc

Jihočeská filharmonie točila klip na lipenské Stezce korunami stromů. Dirigovali i náhodný turista a dcera cellisty.

Lipno nad Vltavou - Hosté v hospodě tichnou. Mají proč: patnáct minut před páteční 16. hodinou přiváží lanovka netradiční pasažéry: s futrály v rukou členy Jihočeské filharmonie (JF), kteří jedou natáčet klip na vrchol lipenské Stezky korunami stromů, na vyhlídkové věži vysoké 40 metrů.

"Jelo se perfektně, super," říká houslistka Lilija Červinková. Těší se a je zvědavá na natáčení. Podobně jako fagotista Pavel Budín, který je zde poprvé. "Co do tempa to byla rozumná cesta, několikrtá jsme zastavili. Doufám, že nahoře nebude moc foukat, že nám to nevezme noty a budeme moci lidem zahrát," přemýšlí.

Zatím je mírně pod mrakem, od lanovky zní dialog: Tam fakt jdeme, nahoru? Jo, a dolů pojedeš po tobogánu... Houslistka Michaela Vyoralová se ptá technika, jestli vzal kolíčky na noty, a přichází ředitel JF Otakar Svoboda. Právě on dostal nápad točit video na Lipně, v korunách zazní část České suity od Antonína Dvořáka. Větší pozornost než on ale poutá violoncellista Jiří Šlechta. Od lanovky kráčí s nástrojem bez futrálu. Někdo volá, že pouzdro zapomněl doma. "Navedli mě," směje se. "Trošku jsem se bál, ale dělal jsem, že ne. Nic dražšího nemám," glosuje.

Tři minuty po 16. hodině nakládá fotograf Petr Zikmund na traktůrek tympány. Šrumec sleduje pokladní Romana Fencová, která na koncerty JF chodí. "Pro lidi to bude zážitek," říká, zatímco turisté proudí nahoru. Pokladní jim nabízí jízdu tobogánem. "Ne, rozhodně ne, já bych vám ho ucpal," usmívá se zavalitý muž.

Fotograf si za vchodem staví hráče do záběrů. Kameramanovi říká, ať nejdříve natočí houf, pak skupinky. Violoncellistka Jana Matějková vytahuje deodorant. "To nemusíš, vypadáš božsky," reaguje na to její kogyně. "A zapálím si až nahoře, dvě najednou," plánuje kdosi. Filharmonici vyrážejí, koncertní mistr Martin Týml ale hned volá na cellistu. "Jirko, dej tomu odstrup, valíš strašně dopředu..."

Michale, jsi srágorka

Zastavují u první atrakce, chůze po kývajícím se prkně. Někdo zkouší holubičku. "Oni jsou ještě k tomu hraví," baví se ředitel JF. Snímá je několik kamer, tak Jiří Šlechta nabádá devítiletou dceru Helenku: "Usměj se, budeš v televizi."

Počasí se lepší, nebe modrá. Kameramani pracují i s dětmi muzikantů. "Kluci, až řeknu, tak se rozběhnete za mnou," velí Petr Zikmund. Jedno dítě škádlí violistu Michala Duška. Chce se s ním honit, provokuje: "Michale, jsi srágorka!"

U aktrakce s bubnováním na dřevěný xylofon ukazuje jeden filharmonik turistce Tereze Dolanské jak na to, vytleskává rytmus Ovčáci, čtveráci. "Musíte od základního tónu....," vysvětluje.

Na vrcholu jsou nachystané dvě židle, pultíky a noty přichycené kolíčky. Japonská klarinetistka Terumi Suda Hatashima má lehkou závrať, ale stejně jako ostatní se těsně před pátou hodinou rozehrává. Vítr sílí. "Asi jsem si měla vzít kalhoty," culí se jedna z hráček, když si obouvá lodičky a vzdouvá se jí sukně.

Nálada je uvolněná. Dirigent Jan Talich žertuje, že tympány jsou rozladěné, klarinetistka se ptá kameramana, jestli může kolegovi udělat paroháče. Když se rozehraje hobojistka, kdosi zahlásí: "To byla hezká kobra!"

Pozorují je překvapení návštěvníci, jako Barbora Zímová a Tomáš Kášek, mladý pár z Prahy. "Jsme zvědaví. Je to zajímavé, to by mě nenapadlo... To video budeme sdílet, super!" těší se. Pozorně se dívá také 55letý Peter de Vries z Holandska, který přijel dovolenkovat na Lipno. Nic podobného ještě neviděl. "Je to krásné, slyšet orchestr v přírodě," prohodí.

Přímý přenos z Lipna

Jan Talich se rozhoduje, že bude dirigovat zpaměti, tak ještě nakukuje do not. Stezka se mu líbí. "Krásný výhled, čerstvý vzduch. Přemýšlím, že sem vezmu děti, i když je bude zajímat hlavně skluzavka," říká s úsměvem.

V 17.21 pak poprvé máchne taktovkou. Lidé si filharmoniky fotí a natáčí. Mobil zvedá i Kateřina Kyselová z marketingu JF. "Budeš to mít v přímém přenosu z Lipna, právě začínáme," říká komusi do telefonu. Bravo! se ozve v 17.26, když filharmonie dohraje první pokus. Nadšeně křičí 38letá Lucie Švecová z Českých Budějovic, jejíž kamarádka hraje v JF na violu. "Těšili jsme se, modlili za počasí a zážitek? Prostě úžasný!"

Orchestr se chystá na druhé vystoupení. Tympánista Miroslav Baloun říká, že je to dobrodružné. "Noty drží, ale mají co dělat, z posledních zbytků vláken..."

V 17.33 se začíná nad vrcholem vznášet minivrtulník s kamerou. Je třeba pořídit letecké záběry, jen v tichých pasážích vrčení kamery orchestr přehlušuje. Před dalším hudebním blokem si hráčka na příčnou flétnu bere červenou vestičku, vítr fučí. Vnímají to i dvě maminky z JF. "Jděte si pro mikiny," nabádají své děti.

V 17.44 je čas na žertík. Jana Talicha střídá u taktovky muž v černé kšiltovce. A odchází s aplausem. Tleská i 53letý Vladimír Weissmann z Nižní Lhoty u Frýdku-Místku. Na stezce je poprvé. "Filharmonie na rozhledně, to jsem ještě neviděl, bomba...," líčí. Poslouchá také 34letá Veronika Červená z Lipna. "Slyšet Dvořáka je mimořádný zážitek, protože ho máme hodně rádi, zpíváme ho i ve sboru. Je to pro mě taková uvnitřněná záležitost," říká. A baví se i samotní hráči. Třeba kontrabasista Libor Heřman. "Parádní show, ne? Kdy si tady zase zahraju?"

Dvořákova skladba se jede počtvrté. Jan Talich náhle bere do náruče Helenku Šlechtovou a nechává ji chvíli dirigovat. Dvěvče jde k mamince a září. "Skoro jako Jan Talich, viď, mami?" V pauze se pak ptá táty, jestli dirigovala dobře. "Krásně, ale už to stačilo," opáčí Jiří Šlechta. Filharmonie hraje skladbu pětkát, aby bylo při výrobě klipu z čeho vybírat. Až v 18.13 Petr Zimkund hlásí: "Hotovo!" A Helenka Šlechtová má jasno, co bude dál: "Teď jdeme na tobogán!"

 

Filharmonici natáčeli v lipenských korunách stromů

30.6.2014 - Českobudějovický deník

Hudba se linula na Šumavě. Jihočeská filharmonie natočila koncem minulého týdne videoklip přímo na lipenské Stezce korunami stromů. Na vrcholu 40 metrů vysoké vyhlídkové věže zahrál orchestr dílo Česká suita od Antonína Dvořáka. Překvapení návštěvníci stezky volali bravo! Reportáž z natáčení klipu přinese Deník zítra.

 

Orchestr bude hrát v korunách stromů

27.6.2014 - Českobudějovický deník

Jihočeská filharmonie bude dnes hrát a natáčet video na Stezce korunami stromů v Lipně nad Vltavou. Orchestr vyjede kolem 16. hodiny lanovkou nahoru, na 675 metrů dlouhé dřevěné stezce, zakončené 40 metrů vysokou vyhlídkovou věží, bude zhruba do 18 hodin. Jde o jednu z forem, jak chce ředitel Otakar Svoboda filharmonii zviditelnit.

 

Hudba pro všechny

červen 2014 - Literární noviny

Jihočeská komorní filharmonie vstupuje do nové éry. S novým vedením by se chtěla v daleko větší míře prosadit na domácím hudebním trhu, zvýraznit prezentaci své činnosti, upozornit na své aktivity, které ve velké míře přesáhnou dosavadní profil činnosti.

"První výraznou akcí v novém stylu se stal jakýsi inaugurační koncert na konci května. Zhruba představil tři směry, jimiž se filharmonie nadále bude ubírat a naváže tak na trendy, které jsou patrné u prakticky všech orchestrů nejen v Česku," říká ředitel filharmonie Otakar Svoboda. "V pavilonu Z na českobudějovickém Výstavišti zahrála Jihočeská komorní filharmonie pod vedením šéfdirigenta Jana Talicha kombinaci hudby klasické, operního i muzikálového repertoáru a poté doprovodila v komorním projektu Anetu Langerovou."

Filharmonie bude mít od nové sezóny tři řady abonentní a pak cyklus mimořádných a slavnostních koncertů. Ta první bude v dalších pěti letech věnována výročí první světové války - na programu bude vždy hudba, která vznikla v období před, během a po této válce. Tedy od radosté muziky belle epoque až po rozčarování a náročné kompozice, vzniklé v první třetině 20. století.

Druhá řada pak bude komorní a dá především prostor komorním sestavám členů orchestru a významným tuzemským souborům. Mimořádné a slavnostní koncerty budou vždy mít výrazného hosta z dalších žánrů. "Plánujeme spolupráci s osobnostmi typu Jany Kirschner, Ivy Bittové, Beáty Hlavenkové, Zuzany Lapčíkové. Ale i zahraničních hvězd z oblati jazzu, art rocku nebo dalších kvalitních stylů," dodává Otakar Svoboda. Jeho plány ovšem sahají až do londýnského West Endu, jak uvedl v jednom z nedávných rozhovorů: "Chceme odtamtud zvát začínající zpěváky, kteří nebudou drazí a dostaneme je za stejné peníze jako lepší Čechy."

Filharmonie připravuje také spolupráci s dětmi z centra pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením Arpida. "Připravíme benefiční koncert s dětmi z oblasti hudební terapie," říká Otakar Svoboda.

A to je jen část záměrů, směřování a snahy o zpřístupnění hudby zdánlivě jen pro náročné. "Rádi bychom přesvědčili i dosud nezasažené, že stojí za to přijít do naší koncertní síně v Kněžské ulici, navštívit naše koncerty v dalších prostorách Českých Budějovic i Jihočeského kraje jako takového," uvádí Otakar Svoboda.

K vidění bude Jihočeská komorní filharmonie také na letošním ročníku přehlídky Múzy na vodě, v programu Třeboňských nokturn, na konci léta se zúčastní festivalu na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích, hrát bude ale také v rakouském Salcburku i Linci.

Nová je vizuální prezentace Jihočeské filharmonie, která využije osvědčené a hravé malby špičkového výtvarníka Jiřího Votruby - využívají ji i nově koncipované internetové stránky filharmonie. V dohledné době bude zrekonstruována kavárna v objektu kostela sv. Anny, působiště Jihočeské filharmonie. Nově bude nekuřácká a jejím cílem bude vytvořit příjemné centrum pro ty, kdo mají rádi kvalitní kávu, domácí pečivo a příležitostně i živou hudbu v útulném, vstřícném prostředí za přijatelné ceny.

V čem tkví kvality Jihočeské komorní filharmonie? "Je to orchestr povětšinou mladý, dynamický a s chutí dostávat se dál a výš. Jeho kvalita je považována odborníky mezi regionálními orchestry za velmi vysokou. Kromě precizní interpretace klasických skladeb je orchestr připraven s chutí zpracovat témata z dalších žánrů. A právě této schopnosti chceme využít k získání dalších možných posluchačů, dalších cest tak, aby měl zajištěnou stabilní pozornost regionu, ve kterém působí. A nejen tam," říká Otakar Svoboda.

Cílem Jihočeské filharmonie je upozornit obyvatele kraje i návštěvníky z tuzemska a ciziny, že je tu orchestr složený z kvalitních a nadšených muzikantů, že je tu místo, kam stojí za to zajít. Že Jihočeský kraj podporuje aktivity, které mají smysl, pomáhají ovlivňovat pozitivně kvalitu života, poskytují zábavu a zvyšují rozhled a orientaci v kvalitní kultuře.

 

S orchestrem zahrají Pavol Hammel, Ivan Ženatý i držitelka Grammy

 

21.6.2014 - Českobudějovický deník - Václav Koblenc

Jižní Čechy - Jihočeská filharmonie nabídne v příští sezoně tři koncertní řady. Novinkou je ta, která představí hráče orchestru a jejich vlastní formace.

Začalo to koncem května koncertem Anety Langerové na Výstavišti. A bude pokračovat příští sezonu. Jihočeská filharmonie (JF) během ní nabídne tři koncertní řady. V té, která přinese hudební přesahy, bude hrát s Pavolem Hammelem či americkou zpěvačkou Jane Monheit. Novinkou je komorní cyklus, kde dostanou prostor hráči orchestru se svými formacemi. V cyklu A, zaměřeném na skladby, jež vznikly za první světové války, se představí sólisté houslista Ivan Ženatý, klarinetista Karel Dohnal, barytonista Roman Janál či šéfdirigent orchestru Jan Talich. Základní vstupné zůstane stejné.

V řadě A zazní na každém koncertě jedna skladba, napsaná v letech 1914 – 1918, 
v období první světové války. Jako hostující dirigenti přijali pozvání i ti, kteří JF dříve vedli, Ondřej Kukal a Stanislav Vavřínek. Podle šéfdirigenta Jana Talicha se orchestr snažil přilákat atraktivní sólisty, zmínil jména jako Ivan Ženatý nebo hornista André Cazalet.

„Moc  se těším na Písně 
a tance smrti od Musorgského s barytonistou Romanem Janálem. Je to velmi málo uváděná, ale naprosto skvělá skladba. Zajímavý koncert bude s klarinetistou Karlem Dohnalem: bude hrát i moderní skladbu Petra Wajsara, ale hlavně Sny a modlitby Izáka Slepého od Osvalda Golijova, v níž klarinet vystřídá snad všechny polohy,“ řekl Jan Talich.

Jan Talich, šéfdirigent Jihočeské filharmonie.Sólově se představí několik houslistů včetně koncertního mistra JF Martina Týmla, což je podle šéfdirigenta – jenž si na housle také zasóluje – zvykem ve všech filharmoniích. Přijede i Roman Patočka, člen Talichova kvarteta, či ruská houslistka Tatiana Samouil. „Finalistka soutěže královny Alžběty v Bruselu, hrála sólo při závěrečném ceremoniálu na olympiádě v Soči,“ doplnil Jan Talich.

V řadě B s přídomkem Přesahová naváže JF na spojení 
s Anetou Langerovou. Otevře ji West Side Story, melodie 
z muzikálu zazpívají dva sólisté z Velké Británie. Dalším lákadlem se má stát Pavol Hammel se skupinou Prúdy. „Svůj projekt s filharmonií uvedl jenom jednou, v roce 1995 na Slovensku. Je velmi zajímavý a kvalitní, v druhé půli pak zazpívá hity Medulienka a Učiteľka tanca,“ řekl ředitel orchestru Otakar Svoboda.

Do přesahů patří dále koncert, na který přijede americká zpěvačka Jane Monheit, držitelka ceny Grammy. Zazpívá jazzové standardy. „Její jméno není prvoplánové jako Helena Vondráčková, ale věřím, že se lidé přijdou podívat,“ podotkl ředitel JF.

Otakar Svoboda, ředitel Jihočeské filharmonie.V programu se ještě objeví sólisté z londýnského West Endu nebo Jazzová mše Jaromíra Hniličky. Vstupenky na tuto řadu budou dražší, kvůli honorářům. Některé z koncertů se navíc uskuteční mimo sídlo orchestru. Počítá se s pavilony T a Z českobudějovického Výstaviště, divadelním sálem Metropolu nebo jízdárnou v Českém Krumlově.

Nová místa, Jihočeské muzeum nebo Wortnerův dům, si JF vyzkouší rovněž při komorní řadě. Tato novinková hudební série ukáže hráče orchestru jinak. „V komorních seskupeních, která buď fungují, nebo se dají dohromady pro tuto příležitost. Jsme zvědaví, jaký bude zájem, největším tahákem bude Talichovo kvarteto, které v Českých Budějovicích zahraje poprvé,“ řekl koncertní mistr Martin Týml s tím, že cyklus obsáhne dechové kvinteto, smyčcový kvartet i klavírní tria.

Orchestr rovněž pokračuje v aktivitách pro rodiny s dětmi, několik koncertů pro ně připraví Lukáš Hurník, šéfredaktor ČRo Vltava.
Rozpočet 22 milionů

Záběr JF je ovšem širší než jen koncertní řady. Zahájí sezonu hokejového Motoru, natočí video na lipenské  Stezce korunami stromů, chystá akci s firmou ČEZ. „Jednáme 
o tom, že spustíme dva až čtyři naše muzikanty do jednoho 
z temelínských komínů. Taková je doba, klasické věci nikoho nezajímají, musíme se prosazovat jinak,“ říká Otakar Svoboda. Plánuje se i venkovní koncert k oslavě 25 let od 
Sametové revoluce.

Zatím jen v rovině slibu zůstávají ředitelova slova z podzimu, že JF bude koncertovat po celém kraji. „Musíme jít postupnými kroky, máme to 
v úmyslu, reálně v sezoně 2015 – 16. Záleží na zájmu měst, zatím se nikdo nepřihlásil,“ řekl Otakar Svoboda. Síly nyní napírá spíše k tomu, aby se zvětšil počet hráčů, JF je hledá skrze konkursy. Definitivně se tak zbaví slova komorní ve svém názvu.

Rozpočet JF na rok 2014 je zhruba 22 milionů korun. Milion dá ČEZ, podobnou sumu ministerstvo kultury, zbytek Jihočeský kraj, který je zřizovatelem orchestru.

 

S filharmonií zahrají Ženatý i Hammel

18. června 2014 - Českobudějovický deník

Tři koncertní řady nabídne v příští sezoně Jihočeská komorní filharomonie. V hlavním cyklu A, zaměřeném na skladby, jež vznikly za první světové války, se představí jako sólisté houslista Ivan Ženatý, klarinetista Karel Dohnal, barytonista Roman Janál či šéfdirigent orchestru Jan Talich. V abonentní řadě B se objeví hudební přesahy, filharmonie bude hrát s Pavolem Hammelem či jazzovou zpěvačkou Jane Monheit. Novinkou je komorní cyklus, kde dostanou prostor hráči orchestru se svými vlastními formacemi. Více zítra v Deníku.

 

Při hitovce Voda živá zpíval s Anetou celý pavilon Z

2. června 2014 - Českobudějovický deník - Václav Koblenc

Asi 500 lidí přišlo 29. května na koncert Anety Langerové s Jihočeskou filharmonií do pavilonu Z na českobudějovickém Výstavišti. V první půli zazněl Slovanský tanec č.15 Antonína Dvořáka, mezzosopranistka Barbora Polášková zpívala mj. písně z My Fair Lady či Noci na Karlštejně. Publikum více ožilo až s příchodem Anety a její kapely. S orchestrem za zády zahrála hity Malá mořská víla, Hříšná těla, křídla motýlí nebo Vzpomínka. Poslední byla Voda živá, při níž diváci nejdříve zpívali s Anetou, pak začali tleskat do rytmu a nakonec se zvedli ze židlí. Příjemný koncert měl jediné drobné mínus: více než pavilon Z, který je vše jen ne náladotvorný, by mu slušel třeba Divadelní sál Metropolu.

 

Filharmonici vzdali poctu i Beethovenovi

31. května 2014 - Českobudějovický deník

ZÁŽITEK. Jihočeská komorní filharmonie pod vedením dirigenta Jana Talicha potěšila posuchače koncertem z cyklu Pocta české hudbě a Beethovenovi, který se konal ve čtvrtek 22. května v zaplněné českobudějovické Koncertní síni Otakara Jeremiáše. Na vynikajícím zážitku se kromě orchestru výrazně podíleli i sólisté. Recenzi hudebního skladatele Mikoláše Troupa zveřejnil Deník ve čtvrtek 29. května.

 

Aneta zpívala s filharmoniky

30. května 2014 - Českobudějovický deník

Voda živá a další známé písně z repertoáru Anety Langerové zazněly včera v symfonické podobě na koncertu v pavilonu Z českobudějovického Výstaviště. Zpěvačku doprovázela Jihočeská komorní filharmonie (JKF) řízená Janem Talichem. V první části koncertu zazpívala písně z Carmen a West Side Story mezzosopranistka Barbora Polášková z Morovského divadla Olomouc, jeho druhá část patřila Anetě Langerové a JKF.

 

Jarní skladby rozkvetly s filharmonií do zářivých barev

29. května 2014 - Českobudějovický deník - Mikoláš Troup - HODNOCENÍ 80%

I přes extrémně horké počasí byla 22. května Koncertní síň Otakara Jeremiáše plně obsazená diváky, kteří přišli na koncert Jihočeské komorní filharmonie (JKF) z cyklu Pocta české hudbě a Beethovenovi. Ačkoliv se během první půle nedařilo sál dostatečně odvětrávat a nepříjemně dusné ovzduší se rozptýlilo až o přestávce, hudební zážitek, který koncert vyvolal a na kterém se kromě orchestru výrazně podíleli i sólisté, byl osvěžující a naléhavý.

V úvodu zazněla radostná Serenáda pro smyčce E dur Antonína Dvořáka, pětivěté dílo, jemuž melodická krása a formální přehlednost zajistila už v době vzniku značnou oblibu. Česká interpretační tradice této skladby je bohatá a Jan Talich ji proto na začátku připomněl. Interpretace první věty postrádala klid a vyrovnanost, byla příliš "objektivní" a vědomě se zřekla jemné tempové proměnlivosti (agogiky), která by hudebnímu výrazu prospěla.

Poctivé a přesvědčivé

Agogiku postrádala i věta druhá, trio tak nemělo prchavou odhmotnělost a působilo strojově, avšak v letícím Scherzu hráči nasadili pravý dvořákovský temperament a stylovost. Tu pak serenáda udržela až do konce. Volné larghetto sice mohlo být prostší a pokornější ve výrazu a repríza jeho první části by nemusela znít zcela totožně jako expozice, ale celkově bylo provedení poctivé, přesvědčivé a na posluchače úspěšně přeneslo škálu náladových proměn.

Druhým číslem večera bylo u nás málo hrané Concerto da camera Arthura Honeggera pro flétnu, anglický roh a smyčce, půvabná, zurčivě plynoucí skladba jemných barevných odstínů, ve které má hlavní slovo smírný dialog sólových nástrojů.

Talichův elán

Nevím, proč byl autorem předepsaný anglický roh nahrazen rohem lesním, ale hornistka Zuzana Rzounková přednesla svůj part s takovou lehkostí a gustem, že mi tento otazník na čas vymazala z hlavy. Barva anglického rohu však této skladbě sluší víc, protože je flétně příbuznější, zatímco ve čtvrtek zvuk lesního rohu vždy dominoval a vůči jinak brilantně hrající flétnistce Martě Korduljak se stavěl do větší opozice, než jakou skladba zamýšlí. Interpretace byla však skvělá a s okouzlující bravurou si vyhrála se všemi detaily.

Po pauze a stručném Talichově exkurzu do dějin pojetí tempa v Beethovenových skladbách se rozezněla 4. symfonie B dur tohoto symfonického giganta. Mezi závažnými výpověďmi 3. a 5. symfonie znamená čtvrtá oddechové zastavení. Beethoven tu však odpočívá s nasazením svých nejlepších sil a rozehrává virtuózní, tematicky koncentrovaný tanec energie a optimismu. Talichův elán strhl orchestr k vynikajícímu výkonu a symfonie se proměnila v mistrně gradovaný příběh s pointou. Musím vyzdvihnout hru dechových nástrojů, které zvláště v první větě vynikaly jemným dynamickým modelováním frází a intonační čistotou.

Koncert byl krásnou oslavou jara a tři "jarní" kompozice na něm rozkvetly do zářivých barev. Těším se, že i při dalších příležitostech uslyšíme JKF v tomto nasazení.

Autor je hudební skladatel

 

Filharmonie zahraje s Langerovou

26. května 2014 - Českobudějovický deník

České budějovice - Tímto koncertem chce Jihočeská komorní filaharmonie (JKF) zahájit naplno svou novou éru. V pavilonu Z na českobudějovickém Výstavišti zahraje 29. května od 19.30 hodin s Anetou Langerovou.

"Mám ji rád, je příjemná zpěvačka. Dokázala se vymanit z toho, že měla nastartovanou popovou kariéru díky SuperStar, cestu umetennou a přesto zvolila jinou," řekl ředitel JKF Otakar Svoboda.

Koncert bude mít dvě části: v první bude orchestr řízený Janem Talichem hrát populárnější repertoár. Písně z Carmen a West Side Story zazpívá mezzosopranistka Barbora Polášková z Moravského divadla Olomouc. Druhá půle bude patřit JKF a Anetě Langerové. Písně jí do symfonické podoby upravil Jakub Zitko, klávesista z její kapely. Hrála je takto na turné Pár míst..., kdy ji doprovázelo smyčcové trio a piano. V nových aranžích zazní Vzpomínka, Malá mořská víla i Voda živá.

"Je zcela zřejmé, že výsledek bude mimořádně zajímavý. Na závěř tohoto neobvyklého koncertu je připraveno malé, tiché překvapení," uvedl ředitel JKF.

Vstupenky na sezení stojí v přeprodeji od 290 do 490 korun. Lístky na stání se prodávají za 200 korun.

 

Nevážná a hravá. Ředitel Svoboda mění Jihočeskou komorní filharmonii

9. května 2014 9:26
Koncert v jaderné elektrárně, na Stezce korunami stromů, spolupráce s dechovkou i jazzmany, veselá vizuální podoba... Jihočeská komorní filharmonie se pod novým ředitelem Otakarem Svobodou radikálně proměňuje. MF DNES popsala pět zásadních momentů.
Otakar Svoboda je známý z České televize. K jižním Čechám má přímé vazby....

Otakar Svoboda je známý z České televize. K jižním Čechám má přímé vazby. Dědeček stejného jména byl v letech 1919 až 1923 prvním starostou Českých Budějovic. Svoboda působil od roku 1993 jako kulturní redaktor v České televizi. Často vysílal reportáže ze zahraničních hudebních i filmových festivalů. V současnosti žije střídavě v Praze a Českých Budějovicích.

1. Veselá prezentace
Konec vážných tváří a symbolů houslového klíče. Jihočeská komorní filharmonie se na plakátech a letácích představuje jako hravá a veselá parta. O novou podobu se postaral grafik Jiří Votruba. Jednoduše namalované muzikanty doplňuje ručně psané pestrobarevné písmo. Logo orchestru tvoří čtyři symboly postaviček s nástroji a název Jihočeská filharmonie. Slovo komorní už tam nenajdete.

"Je doba zkracování a úderných informací. Navyšujeme počet muzikantů na 40, abychom se stali filharmonií. Přejmenování je v běhu," říká 61letý Otakar Svoboda.

Od příštího pondělí chce také spustit web vycházející z nového stylu. "Současná podoba se mi vůbec nelíbí, je zastaralá. Navíc, když kliknete v anglické nebo německé verzi na více informací, hází to chybu. To jsem dlouho neviděl," líčí Svoboda. S novým vizuálem seznámí první diváky zítra na slavnostním koncertu k výročí konce druhé světové války v jízdárně krumlovského zámku.

2. Jazz, rock, pop i dechovka
Do nové éry vkročí filharmonie koncertem s Anetou Langerovou na konci května. Vystoupení v pavilonu Z na budějovickém výstavišti bude i předzvěstí takzvané doprovodné přesahové řady B, v níž chce Svoboda mísit žánry.

"Všichni hudebně přesahují. Je to stále silnější trend nejen v naší zemi. Kromě klasiky hledají orchestry v hudebním okolí, aby zaujaly i jiné než klasické diváky. Například Brňáci uvedli Pink Floyd nebo Plastic People of the Universe," naznačuje Svoboda.
Nové logo Jihočeské komorní filharmonie

Nové logo Jihočeské komorní filharmonie

Na podzim do Českých Budějovic například přijede americká jazzová zpěvačka Jane Monheit se speciálním programem standardů pro jazzové trio a filharmonii. "Připravujeme také provedení Jazzové mše Milana Hniličky za osobní přítomnosti autora. Máme radost i z West Side Story Leonarda Bernsteina, kterou v září přijedou zazpívat sólisté z Velké Británie," upozorňuje Svoboda.

Ve svých vizích míří však ještě výš. Rád by přilákal do Budějovic například největšího žijícího rockového klávesistu Keitha Emersona nebo zpěváka britských Yes Jona Andersona. Má domluvenou spolupráci s Janou Kirschner či Ivou Bittovou. V jednání je také podzimní koncert s Budvarkou, který bude úplně mimo všechny cykly.

3. Základní abonentní řada
Skladby, které vznikly v období první světové války. A navíc, co sólista, to evropská osobnost. Při představení hlavní abonentní řady A v příští sezoně nešetří Svoboda superlativy. Cyklus zahájí 9. září Prokofjevova Předehra na hebrejské téma. Celou řadu spojuje stoleté výročí vypuknutí válečného konfliktu. Jako podtitul sezony posloužil citát Inter arma silent musae? (Ve válce múzy mlčí?). "I v období války vznikala kvalitní a velká díla. Dějinné zvraty kulturou paradoxně hýbou pozitivně," upozorňuje Svoboda.
Reakce odborníků

Antonín Kazil, předseda Jihočeské společnosti přátel hudby
Myslím si, že hrát s dechovkou je dost velká tragédie. Tento stav se mi zdá ujetý, někomu to ale může připadat jako nejlepší na světě. Spojování různých žánrů neprospívá věci. Jestli si Otakar Svoboda představuje, že udělá třeba koncert Žbirky s filharmonií, tak buď lidi chtějí přijít na Žbirku, nebo na filharmonii. Neznám světový orchestr na úrovni, který by tyto experimenty dělal. Dělají to maximálně jako nějaké benefiční koncerty a pak výtěžek dají ústavu. Na běžný repertoár je to ujeté a jsou to vyhozené peníze z kraje. Ředitel by se měl soustředit na to, aby orchestr získal co nejvyšší uměleckou úroveň, a potom až se pouštět do takových extempore. Zachraňovat neumění tím, že budu dělat tyto věci, mi připadá nevhodné a scestné.

Jan Blüml, muzikolog, Univerzita Palackého
Sliby o zviditelňování nebyly určitě myšleny nadarmo – na Stezce korunami stromů, kde má filharmonie v plánu vystoupit, ji přehlédne opravdu málokdo. Dobrý nápad, v rámci popularizačních přesahů, je i chystané vystoupení v Jaderné elektrárně Temelín. Určitě se najdou "frakomilové" a jiní hnidopiši brblající nad úpadkem vážného umění a jeho rituálů stejně jako nad zákulisním politikařením a podobně. I oni ale musí ocenit koncepční zajímavost plánovaného abonentního cyklu Inter arma silent musae? s díly složenými během první světové války. Zacílení na jazz místo někdy poněkud "obnošeného" folku je po umělecké stránce také dobrá.

4. Netradiční místa
Až některý červnový den vystoupají turisté na Stezku korunami stromů u Lipna, bude je zřejmě čekat šok. Na vyhlídce se rozezní klasická hudba v podání jihočeských filharmoniků.

"Spousta orchestrů se dnes nečekaně zjevuje v netradičních prostředích. Vznikají pak videa, která jsou hitem internetu a fanoušci je sdílejí. Chceme vyvolat něco podobného. Zatím nemáme přesný termín, bude to závislé na počasí," říká Svoboda.

Na návrh generálního partnera ČEZ vystoupí filharmonie v září přímo v Jaderné elektrárně Temelín. Koncert bude pro zaměstnance. Svoboda chce také na podzim s filharmonií otevřít v Budvar aréně hokejovou sezonu, hudebníci se v létě objeví v centru Budějovic na akci Město lidem/Lidé městu nebo na slepém rameni Malše při festivalu Múzy na vodě.

5. Proměna budovy a sál
Během léta se zásadní proměny dočká předsálí a kavárna budovy filharmonie v Kněžské ulici. Vznikne tam malé nekuřácké kulturní centrum.

"Kavárna bude pocitově oddělena od vstupu do sálu, ale současně zůstane součástí koncertního prostoru. Provoz kavárny bude částečně samoobslužný, jak je stále častějším trendem ve světě. Do ulice se změní prosklení na čiré a vznikne zvláštní vstup. Zvnějšku bude navazovat nové sezení," plánuje Svoboda. Práce vyjdou na 1,5 milionu. Příští rok chce zprovoznit i vnitřní zahrádku s malým pódiem a kapacitou pro 100 diváků.

V současnosti filharmonii chybí odpovídající sál. Nadějí je rekonstrukce Slavie. Tam však orchestr najde zázemí až za několik let. Zatím bude využívat svého koncertního prostoru nebo pavilonů na výstavišti.
Autor: Petr Kubát

Zdroj: http://budejovice.idnes.cz/novy-styl-jihoceske-komorni-filharmonie-ff8-/budejovice-zpravy.aspx?c=A140507_135726_budejovice-zpravy_khr

 

Filharmonie by mohla hrát s dechovkou české polky

11.4.2014 10:01 - Českobudějoviceký deník - Václav Koblenc

České Budějovice –  Otakar Svoboda, nový šéf Jihočeské komorní filharmonie (JKF), je 100 dní ve funkci. Zrušil cyklus s Nezmary, plánuje spolupráci s hokejisty i s fotbalisty. Novou éru zahájí JKF naplno 29. května koncertem s Anetou Langerovou, 30. dubna spustí nové internetové stránky.

Zkraje naplnil přísloví o novém koštěti: zrušil pár koncertů i zavedený cyklus, což obhajuje snahou šetřit. Extraliga, do níž chce Jihočeskou komorní filharmonii dostat, je zatím trochu vzdálená, plány nicméně extraligové má a sahají až k londýnskému West Endu. „Chceme odtamtud zvát začínající zpěváky, kteří nebudou drazí 
a dostaneme je za stejné peníze jako lepší Čechy,“ říká Otakar Svoboda (61), ředitel JKF, který má za sebou 100 dní ve funkci.

JKF bude díky vaší nové posile, asistentce marketingu, která  pracovala pro HC Mountfield, hrát na zahájení sezony Motoru. Jak to bude vypadat?
Zatím jsme se domluvili, že pro ně uděláme zahájení sezony. Zvažujeme, jestli jít do nové znělky. Dobře udělanou ji má brněnská Kometa, filharmonie tam hraje Ódu na radost. Znamená to najít chytrou muziku, nově ji otextovat, ale záleží spíš na Motoru. Nicméně na hokeji jsem potkal Karla Poborského, se kterým jsme se také zkontaktovali. Mně to přijde přirozené, Budějovice potřebují propagaci města. To ale není leitmotiv našeho konání, jen mi přijde docela fajn dostávat se i do těchto sfér.

Otakar Svoboda, ředitel Jihočeské komorní filharmonie.Když budu citovat jednoho ekonomického novináře: „Nejdůležitější jsou peníze, všechno ostatní je jenom konverzace."
Z Jihočeského kraje měl šéfdirigent Jan Talich příslib, že bude na rok 2014 víc peněz. O kolik je rozpočet JKF, který byl loni 
22 milionů, z čehož činil krajský příspěvek 16 milionů, vyšší?
Dostali jsme asi o tři miliony korun víc. Díky tomu navyšujeme počet muzikantů, abychom se stali filharmonií a mohli vyhodit slovo komorní. Využijeme je i na rekonstrukci vstupu včetně kavárny, se kterou hodláme začít v létě. Kraj se k orchestru staví velmi vstřícně, vypadá to, že budeme mít i nějaké partnery. Chceme dělat větší koncerty, větší propagaci, a to vše něco stojí.

V prosinci jste zrušil cyklus Na návštěvě u Nezmarů a kritizoval provize agentury Jim-Art. 
O kolik peněz JKF přišla?
Jestli dovolíte, nechci to vyčíslovat. Důvod je jednoduchý: agentura Jim-Art dělala svoji práci přesně do té míry, do jaké jí byla umožněna. Že si brala provize, je prokazatelná věc, ale já ji nechci specifikovat. Není důvod, aby koncerty v tomto domě pořádal někdo jiný než my. Když jsem se bavil s Alenou Nachtigalovou, která pořádá velké koncerty Kaufmanů a podobně, řekla, že její provize je deset až dvacet procent. Proč bych ji platil, když si to umím zajistit sám?

Jihočeská komorní filharmonie chystá spolupráci s některou z jihočeských dechovek. Na snímku Babouci.Ještě k vašemu předchůdci. Loni jste říkal, že přítomnost Vlastimila Ochmana by nemusela být pro orchestr moc konstruktivní. V JKF však zůstal.
Ze začátku jsem si nebyl jistý, ale byl to velmi dobrý krok. To, že jsem byl vůči některým lidem v JKF ostražitý – měl jsem pocit, že budou dělat velmi záporné kroky – byla zásluha jedné nejmenované paní. Ta mi to všechno říkala 
a já jí věřil až do chvíle, kdy jsem zjistil, že to samé šíří 
o mně. S panem Ochmanem jsme se v klidu dohodli, dostal i docela slušné finanční podmínky a já ho vnímám jako zcela normálního člena filharmonie.

Co chystaná spolupráce s dechovkou? V listopadu jste mi řekl, že dechovku v JKF, jen když si zaplatí sál na koncert.
To je něco jiného. Všichni dělají moravské lidovky, tak proč neudělat české? Teď začínáme vybírat, jestli Babouci, Budvarka nebo někdo jiný, ohledně repertoáru Fučík nebo Vejvoda. Když může Vídeňská filharmonie hrát na Novoročním koncertě Straussovy valčíky a je to obrovsky populární, proč bychom nezahráli české polky?

 

Sedm posledních slov Ježíše na kříži

Českobudějovický deník 9.4.2014

Dílo Josepha Haydna zazní na Velikonočním koncertě Jihočeské komorní filaharmonie v českobudějovické síni Otakara Jeremiáše 13.dubna. Skladatel ho nazval Sedm posledních slov Ježíše Krista na kříži s podtitulem Sedm sonát s úvodem a zemětřesením na konci. Sedm meditativních vět vzniklo na zakázku kanovníků ze španělského města Cádiz. Koncert začne v 19 hodin, diriguje Vojtěch Spurný, umělecký přednes David Nečil. Vstup je 160 korun, důchodci a předplatitelé cyklů JKF zaplatí sto korun.

 

Závěr Čajkovského se rozhořel naplno

Jižní Čechy - Českobudějovický deník 5.3.2013

České Budějovice - Jihočeská komorní filharmonie zahájila cyklus Pocta české hudbě a Beethovenovi. Zářil cellista Petr Nouzovský, orchestru by mohl zapracovat na dynamice a drobných chybách v souhře.

Jihočeská komorní filharmonie zahájila nový koncertní cyklus Pocta české hudbě a Beethovenovi, s nímž se chystá před publikum předstupovat v měsíčních intervalech až do června. V plánu je prvních pět Beethovenových symfonií, vybraná díla českých autorů a řada koncertantních skladeb s přizvanými sólisty. Předem se tak můžeme psychicky připravit mj. na Concerto da camera Arthura Honeggera, ve kterém z neznámých důvodů sólovou flétnu doplní lesní roh místo autorem předepsaného rohu anglického, nebo na provedení Mozartova flétnového koncertu D dur v kuriózní Szellově úpravě pro violoncello a orchestr.
Také na první dvojici koncertů nového cyklu – ve středu a ve čtvrtek minulého týdne – převzalo úlohu sólového nástroje violoncello. Usedl k němu vynikající mladý interpret Petr Nouzovský, orchestr řídil Petr Vronský. Na programu byly skladby 19. století různého stupně závažnosti. Hráči JKF nastoupili se zářivým úsměvem, jímž předznamenali slunečnou italskou inspiraci první skladby večera, Předehry v italském slohu C dur Franze Schuberta. Vznikla jako jeden z jeho dvou pokusů vyrovnat se s hudbou Gioacchina Rossiniho, jehož rané opery slavily v roce vzniku skladby (1817) úspěch po Evropě. Schubert v invenci i formě vkusně napodobil styl Rossiniho operních předeher, skladba má vzletnou eleganci. Z programu čtvrtečního koncertu šlo o interpretaci nejméně zdařilou. Pomalé introdukci chyběla hladkost, plynulost a noblesa, Allegro nemělo elektrizující rossiniovský spád. Oběma částem skladby by slušelo rychlejší tempo, angažovanější výraz a větší klenutí melodických frází, zvláště 
u dechových nástrojů.
Zato dvě romantická díla pro violoncello a orchestr, kterými pokračovala první půle, byla interpretována s citem pro stylové nuance a dramaturgický i barevný kontrast hudebních bloků. Formální přehlednost stručného, ale citově bohatého Ronda Antonína Dvořáka posílil sólista Petr Nouzovský střídáním výrazového rejstříku lyrické zpěvnosti a syrovější dramatické útočnosti, slavné Čajkovského Variace na rokokové téma hrál s gustem, proměny tématu odstiňoval pečlivou artikulací a výborně vystihl tendenci, s jakou se skladba postupnými krůčky vzdaluje od výchozí graciézní lehkosti a směřuje k závažnějšímu romantickému odstínu. Orchestr doprovázel v obou případech citlivě, pozorně a závěrečná divoká stretta (finální tlak – pozn. red.) Čajkovského variací se tentokrát rozhořela ohněm, který Schubertova ouvertura postrádala. Na závěr první půle zahrál Nouzovský nadšenému publiku jako přídavek Dvořákovu sólovou Píseň mé matce, široký teskný zpěv, který záměrně rezignuje na technickou virtuozitu. Podal ho s odzbrojující prostotou a vřelostí výrazu.
Druhá půle koncertu patřila Symfonii č. 1 C dur Ludwiga van Beethovena, dílu zřetelně navazujícímu na Haydnův a zejména Mozartův symfonický odkaz. Nejosobitěji se autor projevuje ve třetí větě, kde ruší dobovou konvenci menuetu a na jeho místo staví energické scherzo, které se v průběhu 19. století stane v žánru symfonie normou.
Zahajující koncert nového cyklu lze hodnotit jako zdařilý a první spolupráci Petra Nouzovského s JKF bych rád vnímal jako příslib dalších společných vystoupení. Vyprodané auditorium sice po pauze lehce prořídlo, ale i druhá půle byla přijata srdečným potleskem. Úsměvnou nesrovnalost v jinak profesionálně připraveném tištěném programu (byla v něm podrobněji charakterizována Schubertova předehra D dur, ačkoli vůbec nezazněla) bohatě vyvážila všudypřítomná dobrá nálada, kterou kolem sebe šířili účinkující a napomohli tak bezprostřední sdělnosti většiny skladeb. Přál bych si, aby v JKF tato atmosféra vydržela a aby se krize způsobená podivnými okolnostmi výměny ředitele stala šancí k průhlednějšímu dialogu s veřejností a k odpovědné reflexi vlastního kulturního poslání, které by filharmonie v Jihočeském kraji měla plnit. Kroky ředitele Otakara Svobody tak očekávám s napětím a věřím, že orchestr nezavedou k laciné popkulturní sebeprezentaci, jak by z některých mediálních vyjádření mohlo vyplývat.
MIKULÁŠ TROUP
Autor je hudební skladatel

 

Budějovický rejnok a Bilbao efekt

Celý článek na: http://www.modrenoviny.cz/mesto/ceske-budejovice-1/budejovicky-rejnok-a-bilbao-efekt.html

 

Budějovickou Slávii pomůže opravit kraj. Hrát by tu mohla filharmonie

i.Dnes.cz 18. 2. 2014

Celý článek na: http://budejovice.idnes.cz/jihocesky-kraj-pomuze-opravit-budejovickou-slavii-fxg-/budejovice-zpravy.aspx?c=A140217_2035100_budejovice-zpravy_jkr

 

Jihočeská filharmonie natočila dvě povedená alba

Jižní Čechy - Českobudějovický deník / 9.1.2013

Jihočeský orchestr vydal na albech symfonie Vojtěcha Jírovce a tři vokálně-instrumentální díla světoznámých klasicistních mistrů Haydna a Beethovena.

Je zvláštní, jak se věci mění. Byly doby, kdy kulturní rubriky denního tisku okupovaly výhradně zprávy o událostech ze světa vážné hudby a hudba populární jako by neexistovala. V šedesátých letech minulého století se situace začala otáčet a dnes je tomu právě naopak. V záplavě popkulturních témat by čtenář zmínku o klasice pohledal. Nejenom při poslechu aktuálních a nutno říci, že povedených nahrávek Jihočeské komorní filharmonie (JKF) člověka napadá, že je to škoda.

Jihočeský orchestr vydal
v minulém roce dvě desky. Jednou z nich je hudební portrét budějovického rodáka Vojtěcha Jírovce, obsahující zlomek skladatelova rozsáhlého symfonického díla – symfonie Es dur, op. 18, D dur, op. 9 a Es dur, op 8. Dirigentem na nahrávce je Jan Talich. Vydáním Jírovcových symfonií pokračuje Jihočeská komorní filharmonie v dlouhodobém trendu orientace na klasicismus, respektive český klasicismus. I když, jak se dočteme v textovém doprovodu CD, jehož autorkou je Dagmar Henžlíková, Jírovec se sám prohlašoval za německého skladatele a podepisoval se jako Adalbert Gyrowetz. V této souvislosti by bylo možné autorce jinak pěkného průvodního slova vytknout použití termínu emigrant. Starší a z nacionalismu 19. století více méně vycházející literatura takto nazývá "uprchlíky" do kulturního centra tehdejší monarchie – Vídně. Nicméně v očích současné hudební historiografie je koncept emigrace v podobných případech minimálně problematický. Filharmonie představuje skladatele, jenž byl v prvních desetiletích 19. století poměrně velkou hvězdou, jehož konzervativní dílo však neustálo zkoušku času a s nástupem nových osobností a stylů zapadlo. Jak ukazuje nahrávka jihočeského tělesa, znovurozeznění Jírovcovy hudby nemá smysl pouze historický či snad budějovicky vlastenecký, ale určitě i umělecký. Jírovcova hudba je ztělesněním klasicistního formového pořádku, symetrie, jednoduchosti a durového jasu. Nepostrádá ani invenci. V podání jihočeských filharmoniků nabývá pěkného plastického zvuku, má švih, lehkost a příjemně se poslouchá.

Druhá deska JKF nazvaná Haydn, Beethoven: Cantatas ad honorem Austriae domus obsahuje tři vokálně-instrumentální díla světoznámých klasicistních mistrů. Za devítiminutovým Haydnovým Te Deum pro sbor, orchestr a varhany
C dur, věnovaným císařovně Marii Terezii, následují dvě rozsáhlejší Beethovenovy skladby stejného druhu: Smuteční kantáta na paměť Josefa II. a Kantáta k císařské korunovaci Leopolda II.

Dirigentem na nahrávce, která vznikla živě v síni Otakara Jeremiáše v červnu 2012, je Jiří Petrdlík. JKF v Beethovenových skladbách vedle Pražského smíšeného sboru, varhaníka a cembalisty Jana Steyera doplňují zpěváci Eva Müllerová, Edita Adlerová, Aleš Voráček a Matěj Chadima. Nejvíc prostoru dostává sopranistka Müllerová. Její zpěv je kvalitní. I když, nasazování vysokých tónů v pomalých částech typu árie Tu vykročilo lidstvo do Světla, obsahuje v jejím podání tu a tam nádech čehosi manýristicky protivného a tvrdého.

Nahrávka je ale jinak interpretačně zdařilá – vyzařuje z ní typicky těžká beethovenovská atmosféra. Směšně působící texty Beethovenových raných, politicky angažovaných opusů o tom, že „Velký Josef je mrtev", jsou už jiná věc.

JAN BLÜML
Autor je muzikolog